Skoro podzimní zamyšlení o šachu

 

Ležím v posteli (moje oblíbená poloha 🙂 ) a ťukám do notebooku. Venku svítí slunce a skrze otevřené okno cítím, že podzim pomalu přichází. Mám moc rád barevný prostoročas podzimu. Je „doba“ na malou úvahu, či zamyšlení o šachu.

Šachy jsou přes to všechno hra. Mohl bych napsat pouze hra, ale to slovo pouze by rozhodně nebylo z mého nitra.

Již mnoho lidí se mě ptalo na užitečnost šachu či smysluplnost. Proč obětuješ tolik času a energie posouváním figurek po šachovnici? Je to proto, protože se šachem živíš? Není to škoda takto plýtvat časem? Jaký to má smysl?

Podobné otázky jsem již nejednou dostal a odpověděl jsem na ně právě s ohledem na čas, na dobu kdy mi tyto otázky byly kladeny. Ještě před cca čtyřmi léty bych hned odpověděl. Jj, je to ztráta času a rád bych dělal něco jiného. Nebaví mě to, nenaplňuje mě to, jsem z toho skoro nešťastný.

Časy se mění jako roční období.

Nyní bych odpověděl úplně jinak. Dokonce i kdybych věděl, že se nezlepším ani o milimetr, stejně bych s vášní a energií šachu věnoval  čas (a nemalý). Proč? Protože mě to prostě baví a naplňuje. Nic více v tom nehledat. Dokáže mě to tak pohltit, že jsem šťastný. Znáte ten moment/pocit/stav, když všechno zmizí… prostoročas přestane existovat a vy se rozpustíte v činnosti, ani nevíte že existujete. To je prostě nádhera. Nepopsatelné.

I když se někdy nedaří a prohrávám. 

Je to jako v životě.

Šachy jsou pro každého něčím jiným. Někdo je vnímá vyloženě jako sport – výsledky, elo body atd. Někdo zase jako vědu, analyzuje hodně zahájení, bádá nad pozicí atd. A někdo jako umění, hledá krásu v šachu. A mnoho z nás, včetně mě, vidíme v šachu jednou krásu, jindy čistě sport a někdy vědu. 

Co je smysluplnost? Jak máme trávit čas?

Je rybář hlupák, že sedí u břehu řeky a čeká někdy hodiny až se chytí ryba, kterou stejně pak pustí zpět. Je hlupák ten, kdo medituje hodiny a hodiny každý den? Je hlupák ten, kdo hodiny jen tak sedí a vyhřívá se na slunci?

Já těmto lidem velmi rozumím (lépe psáno – cítím), protože bych dokázal trávit hodiny a hodiny jen tak díváním se na krásu řek, lesů, polí a luk.

Slunce mi lehce dopadá na pravou ruku, jako kdyby mi už říkalo, „pojď,pojď…“. Co nevidět půjdu se svými úvahy do lesa. Už vidím jak u pařezu zamyšlen, o kořeny opřen dumám. Vítr si se mnou lehce pohrává a vidím…to se nedá popsat…v ten moment už na nic nemyslím.

Ze své vlastní zkušenosti mohu napsat, že činnost, která vás naplňuje a pohlcuje je pro vás požehnáním, dělá vám život daleko barevnějším a pestřejším jako barvy podzimu.

A kdo to necítí, pak šachy vnímá jinak, třeba jako jenom desku s figurky co pokrývá prach. Hra co se někdy hraje, když je deštivý podzim.

A nenechte se tlačit okolím, že musíte dělat to a tamto. Nebo že je užitečné to a ono. Řiďte se srdcem.

A to je moje odpověď na to, proč šachy dělám. A budu dělat.

A věřím, že nejsem sám 🙂

 

9* komentář

  1. Jop hlavne koniec tohto článku je veľmi pekný. Bohužiaľ nebude zo mňa pravdepodobne nikdy silný šachista. So schizofréniou sa šachy hrajú ťažko, ale vždy zasadnúť za šachovnicu je pre mňa zážitkom, nech sa skončí to akokoľvek. Šach mi veľmi pomáha pri mojom ochorení. Napriek tomu, že koncentrácia, pozornosť, pamäť je na bode mrazu tých liekov, čo beriem. Som úplne rozbitý, až utlmený ale šachy hrám rád. Pokiaľ sa podarí nad niekým zvíťaziť (bez ohľadu) tak potom sa ostáva len tešiť. Mňa teší už len to, že zahrám si šach, som s ľuďmi, dokážem zahrať väčšinou v priemere 35-50 veľmi dobrých ťahov, bohužiaľ potom dôjde ku chybe, ale tak aspoň si zahrám. Paradoxne na vlastné partie ma baví pozerať po dvoch až troch mesiacov, že akú cestu som urazil.

    1. Děkuji za příspěvek 🙂
      Je otázka kdo je silný šachista, každý to vnímá asi jinak. Pamatuji si na dobu a velmi dobře, kdy pro mě hráč první výkonnostní třídy byl jako Pán Bůh.
      Přesně tak, šach pomáhá a hodně. Zažil jsem už hodně lidí, kterým šach pomáhal a ne málo (a pomáhá). Včetně mého otce, když v osmdesáti skončil s prací lékaře.
      Myslím si, že by Bobby Fischer ani Paul Morphy nedopadli tak jak dopadli, kdyby hráli šachy nadále…co je zanechali šlo to s nimi z kopce dolů.

      1. U mňa silný šachista je ten, ktorý môže hrať dôstojne v každej súťaži. Ja ani v horskej štvrtej najvyššej slovenskej súťaži nie som v zostave pravidelne, čiže som veľmi slabý hráč, ktorého nikde nechcú. 😀 Na šťastie turnaje to istia, hoci turnajová sezóna skončila.

  2. V bibli je napsáno, že u Boha je 100 roků jako 1 vteřina a 1 vteřina jako 100 roků. I když mám rád léto, podzim bude, myslím, velmi hezký, těším se na snih a Ježíška. A také na nadcházející šachové turnaje. Ladislav Střelec.

  3. Nejen hraní šachu je hodno Vašeho moc pěkného zamyšlení. Jiné zase naplňuje v souvislosti s královskou hrou zkoumání její minulosti, shromažďování informací o starých turnajích, sbírání neznámých partií a jejich komentování. A to nejen ve stáří, kdy šachová síla naprosto ochabuje, ale i v mládí, kdy je potřeba kromě toho všeho vydělávat si prací (nešachovou). Tož tak – a jak se říká: Šachu a šachistům zdar!

    1. Moc děkuji 🙂
      Jj, přesně tak. Mimochodem mě šachová historie fascinuje, ale najít si tak na to více času…jsem moc rád za knihy o šachové historii.
      Šachu zdar 🙂

  4. Píšeš krásně Roberte! Vždy když si od tebe přečtu článek jsem dobitý energií a vše dělám ještě s větší chutí.Vše co děláš dělej dál děláš to dobře.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *