Sebe trénování – odpověď na dotazy

 

Tento článek – o sobe trénování – vznikl díky příspěvkům Slávka a Mikiho. Děkuji jim za zajímavé postřehy a inspiraci na psaní.

Nejdříve co napsali:

„Každý šachista má svou Achillovu patu a docela by mě zajímal váš názor na tento problém. Jak vy sám bojujete s něčím, co umíte popsat, ale přitom nevíte jak to vyřešit? Kde hledáte inspiraci? Pro někoho to může být koncentrace a pro jiného třeba paměť apod. Kdysi jsem četl jednu knížku „Psychologický průvodce šachovou partií“ a tam těch příkladů bylo spousta. Knížka to byla moc hezká, ale nabízela jen obecné rady. Na závěr jen poslední otázka. Jak poznáte, že dál už to nejde a je potřeba najít jinou cestu?“

“ Inak keď sme pri šachových denníkoch, akým spôsobom si ich vediete, čo všetko si do nich píšete? Držíte sa aj nejakej štruktúry? Píšete si aj niečo o svojich pocitoch a súperoch, s ktorými ste sa stretli a ako pôsobili na vás? Prípadne aj nejaký ten názorný príklad by pomohol.“

Je zajímavé, ale oba příspěvky mají „stejnou odpověď“ a ta se skrývá v poznání sebe sama. Proč mít šachový deník? (Mimochodem dobré je mít i klasický deník). Je to proto, abyste se poznali. Spousta z nás dělá nějaké chyby, jak šachové, tak i nešachové a také spousta z nás ty chyby nevidí, neví o nich. Nebo si je jenom na chvíli uvědomí a pak na to zapomenou.

Třeba s koncentrací. Někdo prohrál již ixtou partii proto, protože se baví během partie, často chodí pryč atd. Po (prohrané) partii si chvíli sám sobě domlouvá, že to musí zlepšit, změnit, musí se více soustředit. Ale po pár dnech na to zapomene a převáží opět starý vzorec – na další partii se bude chovat stejně. A to pořád dokola.

Spousta šachistů vůbec nedokáže vysvětlit „proč hráli tak špatně, proč proboha udělali tolik chyb“. Jak je to možné, že když se na to podívají doma a to jenom chvilku, hned vidí kolik nasekali chyb a ještě tak hrozivých, očividných. Zdá se to záhadou. Opět ale jde o nepoznání sebe sama.

Každý z nás je nějak „nasměrován“, zkrátka funguje podle „určitých vzorců“ z podvědomí. Problém je ten, že všichni máme některé vzorce špatné, které nás stále a stále směřují do chyb.

Vyřešit se dá tedy vše. Nutné ale je na to přijít, uvědomit si to (a to je nejtěžší a nejdůležitější) a pak postupně „přepisovat“ vaše podvědomí. Například výborná kniha o tom je od Jana Beckera o autosugesci (klasika je Terry Orlick). Pokud zvolená metoda není dobrá, nebo nefunguje jak má, je nutno zvolit další – opět jde o poznání sebe sama, co na vás nejlépe funguje. Právě proto a nejenom proto je nesmírně důležitá sebereflexe a hluboké hodnocení dosavadní práce. A tímto se dostáváme k šachovému deníku/sešitu.

Znovu musím zopakovat, že klíčem ke zlepšení je poznání sám sebe, svých silných ale i slabých stránek a pracovat nad tím. A to nejenom po šachové stránce, ale i nešachové. K tomu šachový sešit je. Zde byste si měli psát všechny postřehy ohledně šachu. I třeba to, proč se vám nechce trénovat, nebo co vás napadlo při procházce – jak vylepšit trénink. Nebo co udělat, aby vás to více bavilo a více jste se koncentrovali na trénink.

V šachovém sešitě byste měli mít i svoje cíle. Záleží na vás jaké a jak dlouhé z hlediska plnění. Jedna z nejdůležitějších věcí (kdo to dělá?) je hodnotit svoji práci a svoje výkony, mít sebereflexi. Musíte být k sobě upřímní. Velké nebezpečí je, že sklouznete do rutiny, kterou budete považovat za „skvělý trénink“. Přitom kdybyste se nad sebou zamysleli a byli upřimní, tak zjistíte, že vlastně vůbec tvrdě a správně netrénujete. Koncentrace je ta tam. Často během tréninku řešíte telefonáty, nebo jste na internetu atd. atd. Takže při upřímném pohledu zjistíte, že na hladině vědomí jde o skvělý trénink, ale pod hladinou jde ve skutečnosti o velkou lenost a vzorově odfláknutý trénink.

Je nutné být správně sebekritický, ale zároveň si uvědomit co děláte dobře a na tom stavět. Není dobré být k sobě extrémně sebekritický a všechno vidět černě.

K sebehodnocení je někdy třeba být ve „zvláštním stavu“. Pro mě to je třeba když jedu vlakem (ale nejsem ve stresu), nebo když jsem na procházce. Mám zde otevřenou a jakoby čistou mysl. Některé věci si uvědomuji daleko snadněji, než když je klasický denní ruch.

 Ps.: A právě v šachovém notesu jsem měl důležitou poznámku, že u mě hrozí přetrénování, pokud dlouhodobě tvrdě pracuji a přestože se moje staré já proti tomu brání, je nutné si dát několikadenní útlum od šachu. 

7* komentář

  1. Děkuji za pěkný článek. Mohu být trochu více konkrétní?

    Psal jsem o tom, co umíme popsat, ale nevíme, jak to odstranit. Například by mě zajímala koncentrace nebo paměť. Máte nějaké rady jak je trénovat a jak je účelně využívat při partií? Např. situace, kdy se opravdu hodně soustředíte, hrajete dobře a dlouho, ale pak najednou uděláte banální chybu. Nic vás nevyrušilo, ale jen došlo ke ztrátě pozornosti. Tato chyba se může i mnohokrát opakovat a vy nevíte proč. Deník je dobrý nápad, ale ani v něm nemusíte najít odpověď. Nebo druhý případ. Hrajete zahájení, které dobře znáte, ale pak z ničeho nic zapomenete na to, co máte hrát dál. Uděláte chybu v teorii a silný soupeř vás za ní ihned potrestá. Kde hledat chybu a není to o tom, že už to prostě dál nejde a je zbytečné se tím trápit. Jak to vidíte vy? Máte podobnou zkušenost i nějakou radu?

    1. Rádo se stalo, jistěže 🙂

      V prvé řadě psal jsem co jsem psal, protože to je nesmírně individuální, u každého jiné a nemohu obecně radit. To musíte poznat sám sebe. Já bych Vám mohl více pomoci, ale to bych Vás musel dobře znát/ či poznat.
      Třeba někdo má velké problémy se strachem a někdo naopak vůbec neví co to, a přesto oba mají stejný problém – dělají stejné chyby, ale z jiné příčiny.
      Sebepoznávání je nekonečný proces.
      Já u sebe vím vždy proč, dříve či později, i u svých svěřenců. Musíte vždy zjistit proč. Nikdy to není „jen tak“ nebo náhoda. Ještě se mi nestalo, abych udělal chybu, nebo prohrál partii a já bych nevěděl proč, nebo bych to dával nějaké náhodě, nebo shodě okolností.
      Deník není pro deník, je pro vás, abyste poznal/poznával sám sebe. Odpověď je vždy, jen ji musíte hledat a pak zaznamenat. O tom deník je.
      Pokud něco zapomenu, nebo neznám, má to vždy nějakou příčinu a tu musím zjistit. Třeba jedna může být ta, že se před partií moc najím, nebo třeba se přespříliš připravuji a pak nemám energii. Nebo nemohu ovládnout emoce a spletu pak tahy v zahájení (rychle něco zahraji) atd atd.
      Chápete mě, že nemohu apriori napsat ten to a ten tamto. Je to o poznání sebe sama. Ale, a to je důležité, je to těžký proces. Není v tom nic jednoduchého. Ale když se jednou pro to rozhodnete, uděláte významný krok vpřed. Pak je důležité vytrvat.

  2. Ano, chápu vás. Nečekal jsem apriori jasnou odpověď. Jen jsem se dále ptal, protože u sebe neznám odpověď na své otázky. Nic není jen tak, ale je těžké to najít. Deník jsem neodsoudil a spíše naopak ho považuji za dobrý nápad. Jsem o trochu starší než vy a nejsem šachista vašich kvalit. Možná proto se mi několikrát stalo, že jsem udělal chybu a nevěděl jsem proč. Dokonce ani po delší době. Asi únava a s tím nikdo nic moc nenadělá. Přesto děkuji za pěkné články. Chodím zde pro inspiraci a pokud budu mít někdy více času, tak bych se rád věnoval šachům trochu více (pochopitelně stále pro zábavu). Vypadá to však až na důchod 🙂 Myslím, že oba sdílíme stejnou lásku k šachu a proto se tu spolu setkáváme. Já jsem ji realizoval jinak, ale myslím, že určitě ne špatně. Ještě jednou děkuji za zajímavé články a rád tu budu diskutovat dál. Tedy pokud to nebude mimo mísu 🙂

    1. Jj, to plně chápu, není to snadné a i zkušený (silný) šachista-trenér s tím má kolikrát problém.
      Jj 🙂 určitě dobře, mít krásný koníček je požehnání. Děkuji!

      A jeden malý příklad – je brán obecně. Někdo hraje dlouho dobře a pak začne (od určitého časového momentu, třeba po 4 hodinách hry) dělat hrubky. A celkem pravidelně. Hlubokou sebeanalýzou zjistí, že to je prostě proto, protože nemá energii a z únavy ztrácí koncentraci, nebo zkrátka není schopen pak myslet, soustředit a jen tak se dívá na pozici. Takže základní problém je energie. Co s tím?
      V prvé řadě opět hluboko analyzovat
      a) své chování během partie, zda tam neztrácím zbytečně energii (třeba bavením se s někým, větším pozorováním ostatních partií, strachem udělat tah, atd atd)
      b) chováním PŘED partií (krátkodobé i dlouhodobé). Takže opět hluboce proanalyzovat, zda zde neztrácím energii – zda nejdu na partii v onavách a strachu (to žere hodně energie), nebo zda jsem nepřepísknul přípravu (to také bere energii – každý by měl vědět jak nejlépe u něj funguje příprava), zda jsem věnoval dostatek času regeneraci, relaxaci a spánku . Vyložene před partií – zda se už koncentruji a v klidu se připravuji na boj – zda neřeším zbytečně xyz věcí, které mě vycucávají. Zjišťovat, zda nemám ztuhlé svaly hlavně kolem ramen, šíje a krku, opět to bere energii
      c) a pak obecně se zamyslet nad svou životosprávou, pohybem. Začít dělat dechová cvičení, nebo hlubokou relaxaci, to hodně pomáhá s energií. Zlepšit stravu, chodit na procházky. Omezit sedění u počítače a televize. Zamyslet se co obecně dává a bere energii.
      d) koupit si knihy o energii a ty prostudovat

      Je to zvláštní, že jsme došli až k dechovým cvičením? 🙂 Ano i ne, to prostě souvisí s daným problémem. Často je třeba jít do velké hloubky.

  3. Ďakujem za odpoveď, či už v článku alebo aj v príspevkoch. Mám tiež podobný problém ako slávek len tiež som neprišiel na to, že čo s tým. Ako som mohol odohrať 30-35 kvalitných ťahov a potom príde nejaká hrúbka, ktorá to celé zneguje. Tiež mojim problémom je aj rýchla hra, mal by som sa naučiť hrať šachy pomalšie. Trebárs nedeľu v lige som sa vytočil, keď som hral proti súperovi, ktorý ťahal rýchlo a ja som sa prispôsobil jeho tempu. Odťahal som 15 ťahov len za nejakých necelých 4 minút. Potom som sa zamyslel 4x po 5-7 minút a partiu som presvedčivo vyhral.

    1. Rádo se stalo.
      Je dobré se vrátit zpět do partie a vcítit se do toho co se dělo, když jste udělal hrubku. Proč?
      Ale ta rychlá hra…to je podhoubí hrubek. To svádí k povrchnosti, k nekoncentrovanosti, to je podle mě jed.
      Pak může někdo mít v podvědomí to, že hraje rychle, dříve či později udělá rychlý tah bez kontroly/koncentrace a je po partii.
      Udělejte si statistiku prohraných partií za poslední 2-3 roky a uvidíte.

      1. Jojo toto musím zlepšiť. Lepšie sa koncentrovať a tak, na šťastie vyslovene hrubice, kde sa strácajú figúry resp. rozdávajú sa maty na moje šťastie ma obchádzajú. Prehral som napriek tomu dosť veľa, niektoré som ani nemusel. Keď začnem hrať pomalšie a začnem viac hrávať tak by som skutočne mohol dosiahnuť 1800-1950. Viditeľne sa každý polrok zlepšujem (hoci na ratingu to nevidno), aj čo som si v posledných dňoch pozeral svoje partie. To aj vďaka Vám. Vezmem si to s rýchlou hrou určite k srdcu, aby som bol lepším hráčom a hlavne skúsiť otestovať súpera, že ako bude hrať hrať trebárs po 2,5-3 hodinách, lebo nemusí každý hrať po takom dlhom čase dobre.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *