London Chess Classis 2017

 

Velmi pozorně jsem se díval na partie Londýnského turnaje. Dovolím si malou úvahu na tento turnaj hvězd. 

V prvé řadě mi to přišlo jako soumrak bohů. Staří titáni již těžko obstojí s novou generací. Viši Anand a Micky Adams ovládli spodek tabulky. Myslím si, že to je svým způsobem zákonité, ač bych rád psal něco jiného. Viši byl pro mě vždy šachovým idolem a velmi rád jsem se učil na jeho partiích, ale čas nikdo zastavit nedokáže.

Bývalý mistr světa a šampión snad všech šachových disciplín trpěl na velké hrubky. Jeho hra postrádala jiskru, nebyl schopen s mladší generací doslova udýchat celou partii. Třeba poslední partie, prohra, s mladým velmistrem Soem byla přímo tragická.  Stejně tak to měl Micky Adams. Třeba s mistrem světa Carlsenem sehrál velmi hezkou partii, ale…ale zřejmě mu chyběla větší energie, elán a také prostě šachová síla. Po časové tísni se mu pozice nebývale zhroutila, to by mladší Micky nikdy nedopustil.

Jediná šance je, podobně jak to bylo u Viktora „hrozného“ Korčného, chytit ještě druhý dech, nicméně u Viktora to bylo něco jiného, tam bojoval proti největší zemi světa (podobně se dokázal třeba vzchopit Boris Gelfand, který se stal málem mistr světa, ale to musel mít v sobě neuvěřitelnou touhu). Ale Viši a zřejmě ani Micky to už nemají zapotřebí a jejich křivka půjde dolů, jako u všech jejich velkých předchůdců. Touha už vyprchala.

Herní a asi i jiná krize ještě pokračuje u Wesly Soa, který sice udělal +1, ale jeho šachy mi moc hezké nepřišly, nicméně neprohrál ani jednu partii, což není v takovém turnaji málo.

Úplně jinak to bylo u Levona Aronjana. Ten se moc snažil a bušil do soupeřů co mohl, ale nedařilo se mu. Zbytečná rána přišla v posledním kole, kde (alespoň pro mě) zcela nepochopitelně přešel kolem remízové varianty (mohl přejít do remízové koncovky bez kvality) a pak už neměl moc šancí. Asi něco přehlédl, nebo pozici špatně hodnotil.

Kdysi můj oblíbenec Hikaru Nakamura bohužel propadl trendu většiny špičky – hlavně všechno bezpečně zremizovat. Kde jsou ty časy, kdy hrál černými i bílými na výhru? Slyšel jsem (nevím zda si to nepletu), že se Hikaru oženil…  

Maxime Vachier-Lagrave bojoval a hrál pěkné šachy. Jenom mě trochu mrzí, že se v posledním kole o něco nepokusil. Neznám jeho pohnutky, ale pokud se chce někdo stát MS, měl by bušit bílými i černými. Ačkoliv právě VLM nebude hrát turnaj kandidátů, což je podle mě obrovská škoda, byl by to jeden z horkých favoritů.

Sergej Karjakin z nedávné slávy spadl dolů. Nehrál vůbec dobře. Je docela možné, že tak trochu po MS „zaspal“ a nepracoval.

Mistr světa Magnus Carlsen zahodil důležitou partii s Ianem Nepomniachtchim a bylo „po turnaji“. Nicméně smekám před mistrem světa, který zahrál netradiční zahájení s Levonem Aronjanem (použil můj oblíbený systém 1.d4 e6) a partii po dlouhém boji vyhrál. Tato partie se mi moc líbila a oba hráči zaslouží potlesk.

Ian Nepo (budu raději zkracovat 🙂 ) sehrál parádní turnaj. Využil chyby mistra světa a nečekaně se před posledním kolem dostal do čela turnaje. Rychle remizoval s VLM a čekal jak se vyvine partie Fabi Caruany s Micky Adamsem. To byla krásná partie. Šlo vidět jak se mladý italoameričan snaží a krok za krokem postupuje houževnatou obranou anglického gentlemana. Partie nakonec přešla do věžovky, kde se – už konečně z pohledu fanoušků Caruany – odpor anglického velmistra zlomil. To byla bitva!

A následovalo finále. To byla nádhera. Proti sobe nastoupil soustředěný Caruana a sebejistý Nepo. První dvě partie skončily remízou, první partie byla drsná šarvátka. Ve druhé partii si myslím neměl Rus nabízet remízu, šlo vidět, jak si Caruana oddechl. Zavřená sicilská mu moc dobře neposloužila. Drama pokračovalo, další dvě partie ještě kratším tempem a tam se děly věci. V první partii se Nepo zamotal do zahájení a přišel o figuru za pěšce! Prostě KO! Ale Nepo začal hrát rychle a neustále předkládal před svého soupeře drobné problémy. Caruana je řešil a řešil, až se dostal do úplné výhry, ale pas s 6 sekundy na hodinách udělal hrubku a remíza!  Neuvěřitelné!! Nepo se mu po partii jakoby omluvil… Zdálo se, že toto Caruana nerozdýchá, za chvíli se šlo na další partii, ale…

Tam se mladý italoameričan rozhodl pro systém s Sb5+ v sicilské a pak si střelce pokryl tahem a4. Rychle pak získal střed postupem c3 a d4. Šlo vidět, že Nepo moc neví co se zahájením a obětoval pak pěšce. Nepo hraje velmi vynalézavě a má bravurní taktický postřeh! Jedna z rozhodujících chvil přišla, když Nepo přehlédl motiv s e6! Šlo vidět, jak ho to rozhodilo. Nicméně opět v sobě našel sílu a bojoval dále. Nicméně Caruana ho přesnými tahy dostal doslova a do písmene do provazů. Zdálo se, že Nepo přichází o figuru, hrozilo vzít figuru (už jsem zapomněl kde, asi na c6) a pak dát vidličku myslím na e5, viděl jsem to a říkal si KONEC, ale nebyl! To byly neuvěřitelné chvíle, černý přemýšlí a přemýšlí, čekám vzdání, nebo tak něco a místo toho přijde neuvěřitelné braní na d4!! To je šok pro mě, ale i pro Caruanu…nebudu vám už celou partii popisovat do konce 🙂 Ale nádhera, dělo se tam toho ještě hodně. Fantastický útěk černého krále a zároveň neskutečně chladnokrevná hra Caruany. Nakonec právě on zasazuje poslední úder a partie končí. Caruana se stává vítězem turnaje a podle mě zaslouženě. Poslední rychlá partie byla jedna z nejhezčích a nejnapínavějších partií co jsem kdy viděl, to je umění, čiré umění.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *