Polemika s Jánem Markošem

 
Dnešní článek je úplně v něčem nový, ještě nikdy jsem se veřejně nepouštěl do „názorového souboje“ a navíc ještě s tak vynikajícím trenérem a šachovým znalcem jakým je Jáno Markoš.
 

 
V prvé řadě musím čtenáře ujistit, že Jána si vysoce považuji, nejenom jako šachisty, ale také jako člověka. Jáno je velkým propagátorem šachu. Napsal vynikající knihu pod hladinou, která také vyjde v angličtině ve vydavatelství www.qualitychess.co.uk – což je obrovský úspěch, protože se jedná asi o nejprestižnější vydavatele šachových knih.
 
Jáno dále často přispívá na šachový portál – www.sachovetreningy.sk  Kde nejenom natáčí videa, ale také píše blog či vlog. Nemusím jistě zmiňovat, že s velkým zájmem si čtu jeho články.
 
A právě poslední článek, který je zde: http://sachovetreningy.sk/pat-rad-ako-prezit-otvorenie/?utm_source=facebook&utm_medium=reklama&utm_content=patradako  se mnou trochu zahýbal. Upřímně psáno, moje šachová filozofie je jiná, respektive, cítím to jinak.
 
Berte to prosím jako „hašteření“ dobrých přátel, věřím, že i Jáno to takto bude brát. Můj názor je můj názor a rozhodně si nemyslím, že pouze on je správný. 
 
O co vlastně jde. Jáno v citovaném článku píše (já bych něco zkopíroval, ale nevím, zda to mohu udělat a nerad bych porušoval nějaké autorské práva apod.  sice bych mohl napsat autorům – které velmi dobře znám – ale to bych pak musel čekat a ztratil bych chuť na psaní), že nemá rád šachové zahájení a nevidí velký smysl se je učit z knih či databází. Stejně tak analyzování se strojem. Autor dále píše, že jaký to má pak smysl? Lépe je se obecně naučit šachy a ne testovat paměť. Jako řešení navrhuje pak tzv. Fischerovy šachy. Rozhodně doporučuji si celý článek přečíst. Autor pak dává 5 rad/bodů jak na to – mimochodem velmi užitečných.
 
Proč se vlastně do toho článku pouštím?
a) jednak abych ukázal jinou cestu a „filozofii“ než Jáno
b) a také proto, přiznám se, abych napsal i něco jiného, než se stalo doposud.
 
Moje šachová (a nejenom ona) filozofie je založena na práci. Můžu napsat na tvrdé práci, ale také částečně na zábavě, není to jen a pouze o tvrdém tréninku, ale právě on musí být osou. Musíte ale samozřejmě mít radost z činnosti, z šachu.
 
V dnešní době, ale nejenom v ní, je nutno – pokud se chcete v něčem zlepšit – dělat věci, které vás nebaví, které prostě „bolí“ a nejinak tomu je v šachu. Ať už chceme nebo ne, je paměť v šachu důležitá. Nicméně paměť je velmi široký pojem. Každý má paměť na něco jiného. Někdo si dobře pamatuje jména, někdo zase tváře. Někdo vám celkem přesně odvykládá knihu kterou přečetl a někdo zase řekne pět telefonních čísel.
 
Myslím si, že podobně je to i v šachu. Jedna věc si je pamatovat strohé varianty – jde spíše o konkrétní přípravu na soupeře a druhá věc je porozumění variant (porozumění pozice). Je třeba zajímavé, že exmistr světa Karpov měl obecně špatnou paměť (traduje se, že měl sako a v něm notýsek, kde si občas na záchodě zalistoval, když si nepamatoval varianty), přesto zahájení hrál mistrně a sehrál plnou řadu vzorových partií na zahájení. Měl prostě jinou paměť než Garry Kasparov.
 
Já samozřejmě plně chápu každého, kterému se protiví se učit „tuny“ variant. Plně chápu Jána, ostatně tak to mám i já. Nikdy jsem nebyl přívržencem chobotnic variant. 
Nicméně…je to prostě nutné. Stejně tak jako Jaromír Jágr nesnáší posilování, musí ho provádět, aby byl co nejlepší hokejista. Stejně hudebník asi není nadšený, že musí hodiny a hodiny opakovat stále to stejné, ale je to nutné a tak bych mohl pokračovat. Pamatuji si, jak jsem na písemku z matematické analýzy musel stále dokola počítat stejné příklady, aby se mi to v hlavě „uhnízdilo“.
Je pak na mě (Cvek,R) abych volil tak zahájení a případné varianty, aby:
a) mě bavily/líbily se mi – a hlavně abych pochopil, že to je nutné k mému zlepšení
b) si je dobře zapamatoval podle vzorových partií/motivů a jiných „triků“
c) měl takovou psychiku, aby mi umožnila se do těch variant bez bázně a hany pustit
 
Chcete být lepší? Ano? Skutečně? Pak to musí „bolet“, musíte prostě opustit zónu svého pohodlí. Je to jen a pouze na vás, kolik hodin týdně dáte do zahájení. Jak mu porozumíte, co budete dělat a do jaké hloubky. Nakolik pestré si zahájení uděláte. Kolik investujete do vašeho zlepšení, ať už jde o tréninky s trenérem, knihy, DVD atd.
 
Takže já to vidím jinak než Jáno. Je tam hodně teorie? Skutečně? Super, naučím se to. Je to pro mě výzva. Pokud chci být lepší, tak se to prostě musím naučit a vím, že učení se zahájení není zdaleka jenom o paměti /je tam daleko více invence než by jeden čekal, ano i v dnešní době, nebo spíše v dnešní době/. Takže já jsem rád, že je takový stav jaký je. Protože to je podle mě správná věc, že se toho musím/musíte hodně naučit. A nejenom vědět teoretické koncovky, strategii, ale také zahájení. Přehraje mě amatér v zahájení? OK, musím více na tom pracovat, to je jasný signál. Šachy jsou koncovky, střední hra, ale také zahájení. 
Navíc jsem velmi rád, že je tato doba. Ano, vadím mi, že stroje jsou daleko lepší než lidi, ale díky strojům se ukazuje obrovská zahrada možností v zahájení. Dá se hrát úplně všechno. Můžete se sami stát průzkumníky této obrovské zahrady. Stačí si vybrat nějaký polozapomenutý tah/systém (v nějakém zahájení) a ten rozpracovat. Je to jen a pouze na vás, kolik do toho dáte práce a energie. 
Mějte rádi zahájení, učte se ho, makejte. Vaše práce, vědomosti a také paměť vám pak přinesou sladké plody vašeho úsilí.  
 
 

18 thoughts on “Polemika s Jánem Markošem

  1. Skvělý článek, s velkou většinou souhlasím. (I když i já bych spíše uvítal, kdyby teorie zahájení bylo méně. Přestože leckdy vyhrávám i díky lepší přípravě.)
    Jinak také mně se knížka i články Jána Markoše velmi líbí.
    Přátelsky upozorním na jednu zábavnou nepřesnost. Ján Markoš nenapsal vynikající knihu pod hladinou. Napsal vynikající knihu Pod hladinou.
    Obsah je pro mne důležitější než pravopis, ale zaujala mne ta představa píšícího potápěče. Nic ve zlém.

    1. K tomu se váže drobná zajímavost, že strýc Jána Markoše, biolog Anton Markoš, napsal knihu Tajemství hladiny, což je protipól Watsonovy knihy Tajemství DNA.

    2. Děkuji Davide 🙂
      Chvíli jsem nechápal co myslíš, ale pak mi to docvaklo, to je pěkný dvojsmysl 🙂

  2. Plně souhlasím s tebou Roberte, a rovněž oponuji Markošovi. Markoš už několik let razí tezi, že šachy ničí teorie zahájení připravovaná počítačem. Četl jsem třeba jeho skeptický názor – „proč hrát šachovou partii, když o jejím vítězi rozhoduje skutečnost, kdo z obou hráčů má doma výkonnější počítač, který celou noc analyzoval zahájení“. Tyto pocity potom vedou pana Markoše k potřebě klasické šachy prostě nehrát, a zabývat se něčím jiným (Fischerovy šachy, nebo úvahy o jiných, docela bizarních modifikacích šachu).

    Nemá smysl démonizovat teorii zahájení jako něco negativního. Zahájení k šachové partii prostě patří, je její nedílnou součástí. Můžeme vést akademické debaty o tom, nakolik je nebo není znalost zahájení důležitější než jiné šachové znalosti. Ale je jasné a prostě přirozené, že kdo chce tuto královskou hru hrát a být úspěšný, musí se učit i zahájení partie. Tohle není nic proti šachu jako takovému, v jeho klasické podobě.

    Jestli něco šachy jako hru opravdu ohrožuje, tak je to podle mě podvádění s počítačem při hrané partii. Tohle je podle mě opravdu velký malér pro šachy, ale to by bylo na jinou diskuzi.

    1. Děkuji Davide za názor. Jinak – bohužel – to podvádění s počítačem je opravdu největší nebezpečí pro šachy. I proto bych byl v trestech za používání stroje nemilosrdný – doživotní distanc…Nebo když už tak třeba 10 let, prostě takový trest, aby si to každý, kdo má takové choutky, pořádně rozmyslel.

  3. Bolo by to pekné, keby každá polemika bola tak láskavá ako táto. Vďaka, Roberte. Môžem k nej povedať hádam len toto:

    Pre mňa je šach v prvom rade miestom ľudskej kreativity. Šachovnica je ako prázdny rám, ktorý čaká na svoj obsah, na myšlienky, ktoré do nej vložia obaja súperi. To je na šachu krásne, že je ihriskom ľudského ducha.

    Bohužiaľ, pre šachové otvorenia to z veľkej miery prestáva platiť. Keby nebolo počítačov, bolo by to iné, ale do tej miery, do ktorej otvorenie ovplyvňuje Stockfish či Komodo, vo mne narastá voči tejto fáze partie odpor.

    Inak povedané: problémom nie sú otvorenia ako také, ale ich ovládnutie počítačmi, ktoré stavia význam šachu na hlavu. Miesto aby sa šachovnica stala miestom, kde ľudský duch kraľuje, stáva sa miestom, kde dvaja ľudia otrocky opakujú varianty, ktoré vytvorí akýsi algoritmus. To mi príde ponižujúce a nesprávne.

    A mimochodom, dá sa hrať na vysokej úrovni aj bez znalosti otvorenia. Odhadujem, že tejto fázi partie vo svojom tréningu nevenujem viac ako 50 hodín ročne a v pohode si žijem na úrovni priemerného GM.

    1. Děkuji Marki za komentář 🙂 Jj, přesně tak!
      Přesně tak – třeba Carlsen ještě „do nedávna“ neuměl teorii, nebo stával skoro vždycky špatně – stačí se podívat na jeho partie kolem roku 06/07/08 a přitom byl vynikající. Takže šachy rozhodně nejsou postaveny jen na teorii a bez ni se dá obejít. Dá se najít hodně zajímavých odboček, které jsou plně hratelné. Ale to je ta invence. Práce nad zahájením je i najít to, co mi sedí atd. (někdo se učí miliardu variant v nějakém hlavním systému a pak mu někdo hned odbočí 🙂 )
      Memorování ale patří k šachu. Už za dob Botvinnika bylo zvykem mít tuny materiálu na zahájení. Jak dopadlo Euwe o MS 1948? Sověti ho v teorii úplně převálcovali…a to byl Euwe do té doby považován za dobrého teoretika.
      Ale plně chápu Tvůj odpor vůči memorování variant podle stroje. Mám to stejné. Nicméně snažím se učit zahájení hlavní lidským pohledem, nebo si vybírat varianty, které nejsou tak dobře hodnocené strojem, ale mi jako lidské bytosti se zdají být OK a plně hratelné. Třeba na tom jsou postaveny knihy Moskalenka. Protipól jsou tře ba knihy od Kotroniase…

    2. Možná bychom si měli definovat, co to znamená „věnuji 50 hodin ročně zahájení“.

      Co z následujícího textu znamená, že se (ne)věnuji zahájení:
      – sledování online partií
      – příprava na soupeře (přehrání jeho partií)
      – bleskové či jiné tréninkové partie
      – trénink svých žáků
      – komentování partií
      – spuštění enginu v ChessBasi nebo Fritzovi a pravidelné ťukání do mezerníku

      ——-
      Jen malá poznámka pod čarou: význam (ne)věnování se zahájení (střední hře, koncovkám) velmi závisí na něčem, co si můžeme zjednodušeně nazvat „šachovou inteligencí“. A tam je Ján přeci jen o poznání výše….

      1. Tak upresním. Otvoreniam sa venujem výlučne vtedy, keď sa pripravujem na konkrétneho súpera. A to je približne 30-50 hodín ročne, v závislosti na počte partií.

  4. Ja si myslím, že hoci to vyzerá, že si Ján Markoš a Robert Cvek protirečia, zároveň majú obaja pravdu. Akurát cieľová skupina, pre ktorú sa hodia ich odporúčania je rozdielna, resp. od obidvoch si môže každý šachista zobrať niečo, čo sa hodí práve jemu.

    Mne ako hráčovi čo už nemá v šachu ambície, chce sa ním hlavne baviť a s čo najmenšou námahou to odohrať ako-tak solídne a po partii ísť so spoluhráčmi na pivo, vyhovuje prístup Jána Markoša.

    Kto ale chce naozaj niečo dosiahnuť, mal by si zobrať niečo z oboch prístupov – bez tvrdej práce vrátenie učenia sa otvorení, motívov a vzorových partií to zrejme nepôjde, ale treba dať priestor aj kreativite, treba byť pripravený aj na situácie keď sa partia dostane z vychodených chodníčkov alebo ju sám z nich zámerne zvádzať, podľa toho, čo ktorému šachistovi viac vyhovuje.

    1. S tím hodnocením souhlasím, ale tu cílovou skupinu vnímám jinak – zdá se mi, že Jánu Markošovi jde i (nebo zejména) o špičkové kreativní hráče, kteří by rádi již v zahájení dávali prostor zajímavým myšlenkám (zdaleka ne jen improvizacím u partie, ale i domácím rozpracovaným systémům), ale narážejí na každém kroku na hradby „hotových“ variant s obrovskou výpočetní silou počítačů v pozadí, které lze jen těžko konkurovat. To na nižších úrovních nevadí, prostě odbočíme a namemorovaný soupeř se splete; vadí to asi spíš u špičky. Mít comp v kapse je nefér, ale hráč s dobrou pamětí ho ve fázi zahájení vlastně v kapse jakoby má.

      Myslím, že klíčová otázka sporu spočívá v tom, kolik je toho v zahájení ještě k nalézání, jaký podíl variant dává dostatek místa lidskému myšlení, obecně strategickým úvahám, vynalézavosti. U Roberta Cveka mě zaujala tahle pasáž: „Učení se zahájení není zdaleka jenom o paměti /je tam daleko více invence než by jeden čekal, ano i v dnešní době, nebo spíše v dnešní době/“. To je docela paradox, zajímaly by mě detaily. Ale je-li rozpor zde, pak by je mohl, myslím, rozsoudit jen hráč jejich čí vyšší úrovně.

  5. Presne tak klobúk dole pred pánom Markošom a hlavne pánom Cvekom, ktorý sa snaží nám nezainteresovaným odovzdať, čo najviac. Nové mám to, že podarilo sa mi nájsť na jednej stránke, čo všetko by mal ovládať šachista s elo 1300, 1500, 1700, 1900 či 2100. Pomôžem si ňou v nej sa píše, že šachista 1300 by mal vedieť záhajenie na 3-6 ťahov, začiatočník do 1500 by mal ovládať zahájenia do 6-8 ťahov, 1700 otvorenie 10-12 ťahov, nad 1900 by mal byť už kompletný repertoár.

    Inak daný súpis znalostí a schopností ma potešil, lebo keby som viacej hrával tak časom by som sa mohol veľmi zlepšiť. Teší ma, že zo šachu ovládam toho už dosť a ani som si to nikdy neuvedomil. Nedostatky si doplním trebárs neznalosť korešpondenčných polí, ale netuším, že ako sa toto učí. Už len radosť z tréningu preklopiť do súťažného šachu a začať hrať to trochu serióznejšie. Hlavne pomalšie a po každom ťahu si skúšať ohodnotiť pozíciu. Chcel by som, aby sa pomalá hra a hodnotenie pozície stalo návykom len neviem, ako to mám posunúť do partie. Mám mesiac čas tak dúfam, že na niečo prídem.

  6. I.P + P.H.
    Vidím to úplně stejně. Jsou různé styly, které se odvíjejí od ambicí.
    Učení zahájení je podle mě hodně ne o síle výpočetní techniky, ale o hledání zajímavých cestiček, odboček, skrytých cest, porozumění atd. A je otázka, zda to je odbočka v 7. tahu nebo třeba ve 12. tahu.
    Pak někdo věnuje zahájení 5 hodin a udělá daleko plodnější a lepší práci, než někdo kdo bádá 50 hodin. Je to proto, protože si vybral správné „místo“, správnou cestu, která mu sedí. Je to hodně o hledání drobností v lesu možností (= nicméně k takové práci je třeba mít velké vědomosti… a zde se skvěle hodí teoretikové a správné knihy, kterých ale zase tolik není)
    Pokud si někdo myslí, že jsou jediné správné cesty, protože odbočky vedle se odchýlí od 0,00 pak se šeredě mýlí 🙂
    A právě tomu je určena tato věta: „Učení se zahájení není zdaleka jenom o paměti /je tam daleko více invence než by jeden čekal, ano i v dnešní době, nebo spíše v dnešní době/“

  7. Študovať alebo neštudovať šachové zahájenia ? Memorovať si varianty, hľadať pomocou šachového motora zlepšenia (ako píše Ján Markoš … sekvencie ťahov) ?

    Ako tu bolo napísané už predo mnou … táto nežná polemika, nemá veľmi kontroverzný rozmer, lebo obaja (p. Cvek aj p. Markoš) majú pravdu, alebo časť pravdy … takto sa nám do sveta čiernobielych šachových polí dostávajú tiež (ako v iných umeleckých žánroch 🙂 ) odtiene šedi … že ono to nie je vždy jasné, napríklad čo má šachista robiť, aby sa „zlepšil“ ? Aby sa „zabavil“ ? Aby bol „úspešný“ ? A hlavne, aby mal z toho všetkého „dobrý pocit“ ?

    Problém je v tom, že ak hovoriť ako študovať (alebo neštudovať zahájenie), je úplne nevyhnutné vedieť akú skupinu šachistov oslovujeme. (ako písal p. Poláčik alebo AliceB). Uznajte, že tu predsa nemôže existovať univerzálny návod pre začínajúceho šachistu, klubového hráča, alebo GM hráča …

    Chcel by som byť konkrétnejší, berte ma ako klubového hráča, úrovne cca okolo 2000 ELO, ktorý hrá šachy viac ako 30 rokov. Ak píšem klubový hráč, značí to v mojom prípade, že hrávam klubové súťaže, že nikdy neviem s kým budem presne hrať (navyše niekedy neviem ani ako farbou budem hrať, kto hráva nižšie súťaže, vie o čom hovorím). Nikdy som sa v zahájení mimoriadne nepripravoval, nememoroval varianty … ale samozrejme, pochopiť zahájenie ktoré chcem hrávať musím ! Alebo chcem. Na mojej šachovej úrovni si jednoducho potrebujem opakovať základné myšlienky, možnosti … a to už z praktického hľadiska … lebo veľa krát keď si to pozriem, spotrebujem v začiatočnej fáze partie oveľa menej času. Potrebujem si skontrolovať tiež v databáze (ak sú dostupné partie) čo hráva potenciálny súper (súperi), aby som si ich zaradol aspoň typovo. Študovanie zahájenia je pre mňa rovnakou súčasťou šachovej prípravy, tak isto ako koncovky, či stredná hra … ale samozrejme pre mňa je to všetko iba zábava, záľuba.

    Mimochodom, Magnus Carlsen je stále ten hráč, ktorý do teoretických sporov v zahájení vstupuje veľmi zriedka a platí o ňom skôr to, ako povedal s tým svojim britským humorom Nigel Short …že Magnus používa „condom variations“ … „to be used once and thrown away“.

    Viete, súhlasím troška viac s pánom Cvekom, študovať zahájenie treba. Pre mňa osobne skôr sa snažiť pochopiť, ako memorovať. Čo ma troška mätie na čľánku Jana Markoša je, že tých päť užitočných rád (ku ktorým nemám žiadne výhrady), akoby smeroval hráčom začínajúcim, či menej skúseným (teda myslím, že to smeroval viac nám, ako napríklad pánovi Navarovi) … ale v úvode k tomu článku píše o skúšaní sa v hromade variantov, sekvencií ťahov a podobne …. Cítite kam smerujem ?

    Myslíte si p. Markoš, že hráči, ktorým píšete toto odporúčanie stretajú tak „nabombovaných“ súperov, ktorí sypú z rukáva varianty ? Viete, ja na svojej úrovni takých nestretávam, veľmi málo kedy sa mi stane že sa hrá veľa teórie, alebo ja, alebo môj súper vždy odbočíme… či už z neznalosti teórie, alebo schválne … a hráme ten náš kreatívny šach klubovej úrovne. 🙂

    Ospravedlňujem sa, ak to bolo dlhé a nudné, ale mňa vlastne zaujalo práve to … sledujem skutočne veľa šachu, či online, či v publikáciach … a ja nemám dojem, že na svete je toľko teoretikov, viem že na tej najvyššej úrovni sú (úplná svetová špička, samozrejme aj s pánom Navarom a tiež „špecialisti“ … to sú veľmajstri, alebo aj medzinárodní majstri o ktorých je známe, že sú v niektorých zahájeniach experti).

    No a mňa by zaujímalo … stáva sa to aj Janovi Markošovi ? Alebo Robertovi Cvekovi ? Skutočne hrávate s tak pripravenými súpermi, že máte pocit … že všetky varianty majú z domácej prípravy s počítačom ? Pri pánovi Markošovi ma táto téma zaujala o to viac, že napr. jeho voľba zahájenia čiernymi na e4 často smeruje do Svešnikova (a všetkých verzií sicílskych ktoré sa za bielych snažia B33 vyhnúť) … a to je z môjho pohľadu koledovanie si o to, že sa súper na to vie pripraviť. Lebo ak by som hral s pánom Markošom, viem že na šachovnici bude na 90% 1. e4 c5 2. Jf3 Jc6. V B33 je jednoducho veľa teórie, neviem, či je to najlepšia voľba pre hráča ktorý sa chce teórii zahájenia vyhnúť…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *