Prohra

 

Asi jste si všimli, alespoň ti z vás, kdo sledují moje partie, že jsem jednak styl hry přitvrdil a hlavně jsem vypustil krátké remízy. 

 
Takový styl hry je náročný a přináší prohry. Může být těch proher více. To můžeme nazvat jako „negativní“ stránku takového stylu (ve skutečnosti to je ale nesmysl), ale… ale pojďme na pozitivní stránku.
 
Nyní se na každou partii vyloženě těším. Konečně přišla doba, kdy jsi jdu do doslova a do písmene užít každou partii (ale samozřejmě je třeba být zdravý a vyspaný na partii). A je to nádhera, konečně poznávám co jsou skutečné šachy, podstatu této nádherné činnosti. 
 
Ps.: To je stejně z mého pohledu velmi zajímavé a řešil jsem to už v minulosti. Protože jsem si sám sobě kdysi napsal: 
Představ si, že by v Novém Boru (= tehdy jsem za ně hrál, a byla to doba, kdy jsem neměl rodinu a tedy haldu času) udělali turnaj, kde by sis mohl zahrát se silnými GM. Zahrál by sis takový turnaj rád či nerad? Odpověď byla jasná – nerad a jak nerad, protože by hrozilo, že udělám neúspěch a všichni by mě chtěli porazit. Jakožto GM (tzn. není si třeba už nic uhrávat), bych tam v té době nejel.
 
Ps..: Když jsem si položil nedávno stejnou otázku, tak bych jel okamžitě. Dokonce kdyby mě někdo „o půl noci“ probudil s tím, že jdu hrát partii s hráčem s elem 2600. Tak okamžitě vyskočím (no…bejvávalo 🙂 nyní by to chvíli trvalo, než bych se vymotal) a jdu si s chutí zahrát. Hned, okamžitě. Ačkoliv nyní – jak už to v životě bývá – nemohu hrát co chci díky rodině.
 
To není žádná samozřejmost, protože byla doba a ta byla velmi dlouhá, kdy jsem se na mnoho partií netěšil a šel jsem s „donucení“, hlavně pak na ty partie, kde hrozilo, že po mě soupeř půjde, kde prostě mohu prohrát. Takové partie byly pro mě velmi těžké a kolikrát jsem byl úplně hotový, bralo to kvanta energie.
 
Pamatuji si před rokem jak jsem měl hrát černými s GM Csabou Baloghem…na partii jsem šel jako na smrt. Totálně jsem se na partii netěšil. Hrůze a děs. Partie také potom tak vypadala, úplně hloupě, zbaven koncentrace, jsem přehlédl pěšce a bylo po partii. Tehdy hrát s takovým soupeřem bylo prostě více než těžké. A proč? Protože jsem se nenaučil prohrávat, nebo přesně psáno přijmout prohru/neúspěch.
 
Základem, podle mě, je přijmout prohru (Ps.: prohrou beru obecně neúspěch), naučit se to. Naučit se, že pokud chcete hrát své nejlepší šachy, tak se musíte osvobodit. Doslova do písmene procitnout z Matrixu.
 
Protože když budete drceni pod hrozbou neúspěchu a budete kalkulovat s výsledkem, nemáte šanci dosáhnout toho nejlepšího z vás (nemáte vůbec šanci hrát s takovou koncentrací a nasazením, jakým byste mohli). Bohužel mnoho mladých šachistů (a nejenom oni) stále kalkulují, počítají elo body, nějaké postupové místa atd atd. Místo aby z nich rostli zabijáci na šachovnici, pak z nich rostou hráči co si staví zeď kolem sebe. Sotva se objeví někdo „silnější“, hned mění styl hry na remízu. A časem se tak zabetonují, že nemají šanci jít dále a dále.
 
Tento přístup vás automaticky tlačí dolů. Takový šachista nemá šanci se plně rozvinout! To prostě nejde, když je neustále tlačen „ke zdi“ a „nucen“ hrát na remízu, nebo na nějaký pomýlený úspěch, jako je elobod, nebo jiný pseudo cíl. To je neuvěřitelná krátkozrakost.
 
Co je na šachu nejkrásnější? Já si myslím, že takové tři základní roviny:
a) studovat šachy (pro každého to má jiný rozměr)
b) bavit se šachem (hrát bleskovky, sledovat online či nějaké videa atd.)
c) hrát vážné partie nebo partie kde o něco jde
 
Myslím si, že tyto tři body by měly být v nějakém rozumném provázání. Tedy, pokud někdo má rád body a+b, ale už nemá rád c pak něco není OK (ale samozřejmě nyní myslím ambiciózního šachistu, co chce něco ještě dosáhnout).
 
Nicméně to se dá spravit. Pokud někdo nemá rád vážné partie, nebo partie kde o něco jde, pak má evidentně špatné nastavení. A určitě nebudu nějaké tajemné orákulum, když řeknu, že v drtivé většině případu to je strach z neúspěchu, z prohry.
 
A co s tím? To je právě těžké a velice…rád bych někdy o tom napsal knihu. Protože změnit nastavení a všechny ty věci kolem jsou velmi, ale velmi těžké… Je to skutečný BOJ. Bohužel to ale s nynějším stavem vypadá, že kniha bude někdy za xyz let, ale tady se prostě nedá svítit. Navíc si chci ještě dále a dále zlepšovat vědomosti. Už mě doma čeká dalších, nových 14 knih 🙂  (Ps.: nešachových, ale k tématu)
 
Ale hlavní je, vědět, kde je problém. Posvítit na to místo a pak..a pak nad tím pracovat.

10 thoughts on “Prohra

  1. zrovna včera v noci jsem nemohl spát tak jsem se na to mrknul. A říkal jsem si jestli to třeba nedáš časem na youtube. To byla zajímavá partie. Takhle jsem Benoni?? neviděl ještě zahrát a musím se ještě podívat, protože jsem netušil v 1:00 ráno proč ten kůň nejde zobnout zpět. Jinak jsi si vedl celou soutěž dobře.

    1. Je to spíše Jugoslávská varianta. Jj, dám, v pondělí by to mělo být. A tam to pak bud podrobně.

  2. Taky jsem to sledoval a souhlasím s Maxem. Navíc mě těší, že se tu rádi to, co sám zkoušíte. To samé zkouším sám a o výsledků se mohu bavit až tak za rok. Klidně se rád pak pochlubím a napíšu, co jsem udělal dobře a co se mi nepovedlo. Teda jen do diskuze. Pro mě je to motivace i sebereflexe současně. Tak hodně úspěch i nadále.

  3. Dobrý článok, bohužiaľ aj prehry patria k šachu. Priznám sa, že osobne vnímam prehry veľmi negatívne. Nedokážem sa nad to bezprostredne povzniesť. Zvyčajne všetko vylieči čas, keď si pozriem po čase a poviem, že tak toto som nehral najhoršie. Bolo to pomerne zaujímavé. Mojou slabou stránkou je aj trpezlivosť, nepatrím k najtrpezlivejším ľuďom. Chcel by som mať dobre výsledky hneď, ale takto to nejde. Odohral som toho veľmi málo na to, aby som bol silným hráčom. Musím získať skúsenosti, minulého roku som odohral prvé 3 turnaje v živote s tempom na štandardný rating. Chce to len nájsť si štýl, akým budem uvažovať, ako budem lepšie rozohrávať pozície a každý ťah urobiť vždy s ohodnotením pozície v neznámych vodách.

    Šach chcem hrávať, ako sa mu venovať naďalej. Robí mi dobre, keď ho hrám. Inak idem pre mňa na prelome marca-aprila na veľmi silný turnaj (vyše 500 km od môjho mesta) a zahrať si to prevažne s hráčmi nad 1800-2300 elo. Hráčov s nižšími elami je zatiaľ pomenej 2-3 a teším sa na to. Nebojím sa, že prehrám toho veľa. Verím, že moja hra sa zlepší. Idem si po cenné skúsenosti a skúsiť poraziť niekoho silnejšieho. Je to pre mňa výzva.

    1. To je těžké…protože na to žádná kniha není, nebo nevím. Četl jsem v ruštině nějaké knížky na psychiku, ale…no…to nebylo nic, co jsem hledal. To byly spíše obecné šachové doporučení.
      Z nešachových pak Terry Orlick, z českých autorů určitě Marian Jelínek.
      Nicméně jeden by ani nevěřil, kolik tématu se dotýká šachového výkonu…

  4. Dobrý večer,
    co říkáte na partii Aronian x Kramnik (Trunaj kandidátů, Berlín, kolo 3.)?
    Nechtěl byste ji třeba okomentovat 😀 ?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *