Psychologie šachového růstu pokračování

 

Pokračování psychologie šachu od Martina Pardyho. Tímto článkem se završí obecný vzhled do problematiky psychologie šachového růstu. Příště se na jednotlivé oblasti (motivace, vrozené dispozice, vnitřní duševní prožitky, trénink, vnější vlivy a praktická hra) podíváme daleko podrobněji.

Trénink
Vývoj člověka probíhá ve dvou souběžných linií: učením a zráním. Učení je nabývání vědomostí,
dovedností a kompetencí. Zrání je biologický proces, kterým se postupně realizují vrozené
predispozice člověka. Zrání stanovuje nezbytné podmínky pro následné učení. Člověk se nemůže
naučit to, k čemu jeho organismu ještě není připraven. Trénování je soustavné a pravidelné
procvičování určitých dovedností s cílem rozvoje vlastních kompetencí. Člověk neočekává, že
z tréninku mu budou plynout nějaké bezprostřední zisky. Akceptuje časovou i fyzickou náročnost
trénink s tím, že v budoucnu bude moci sklízet plody své práce. Trénink vždycky sleduje nějaký
cíl a podléhá určitým pravidlům. Oba tyto principy (cíl i pravidla) jsou stěžejní, protože nám to
dává představu o tom, čeho chceme tréninkem dosáhnout, jakým způsobem toho chceme
dosáhnout a za jakých podmínek. Stanovený cíl musí být přiměřený, reálný a dosažitelný.
Stanovíme-li si cíl špatně, předem se odsoudíme k nezdaru. Pravidla, kterými se trénink řídí, nám
poskytuje odpověď na otázku, proč trénujeme právě takovým způsobem a ne jiným. Dalším
principem je přiměřenost tréninku. Princip přiměřenosti je důležitou podmínkou pro optimální
šachový rozvoj. Tento princip porušují trenéři zejména tím, že používají stále stejný výukový
materiál, aniž by brali ohled na věkovou a výkonnostní charakteristiku svých svěřenců (viz zrání
jako nutná podmínka pro učení). Příliš náročný trénink neumožní svěřenci plně se zapojit
tréninku, zadané úkoly ho budou vyčerpávat a omezí se jeho možnosti zažít úspěch (uhádnout
tah nebo vyřešit kombinaci), což se negativně odrazí na jeho sebevědomí a jeho motivace
poklesne. Pro udržování vysoké hladiny motivace je úspěch nezbytný. U příliš lehkého tréninku
zase není svěřenec dostatečně stimulován a trénink bude považovat za nudný. Hrozí útlum a
stagnace.

Vnější vlivy (okolnosti)
Člověk nežije ve společenském vakuu, takže je nutně ovlivněn jinými lidmi, společností a
kulturními hodnotami. Obyčejně si vlivy, které formují naše chování, postoje a myšlení
neuvědomujeme, proto je v podstatě nemožné přesně určit, co do této kategorie můžeme zařadit,
protože do ní v zásadě patří úplně všechno, co nás napadne. To, o čem víme, i to, o čem, nevíme.
Existuje však minimálně 5 vnějších vlivů, o který můžeme s určitostí říci, že na šachy mají
nesporný vliv.

Společnost
Kulturní a společenské prostředí ovlivňuje šachovou hru nepřímo. Přesto se nedá říci, že by role
společnosti nebyla významná. Právě naopak. Pro postavení jakéhokoliv sportu je důležitá míra
prestiže, které se daný sport ve společnosti těší. Jak moc je šachová hra populární, zda má vůči
jiným sportům privilegované postavení, nebo se naopak nachází na samém chvostu
společenského i sportovního žebříčku. Oblíbenost a prestiž šachové hry ovlivňuje tok finančních
prostředků, snadněji se shánějí sponzoři, ostatní organizace a instituce vstřícněji spolupracují při
organizování šachových akcí a v neposlední řadě rodiče své děti více podporují. Stát se šachovým
profesionálem v zemi, kde jsou šachy populární, je snazší. Věnovat se sportu, který je ve
společnosti oceňován, je ohromný a neocenitelný motivační stimul.

Šachový svaz
Také šachový svaz ovlivňuje náš rozvoj nepřímo, i když místy už bývá dopad konkrétnější. Krom
péče o nadanou mládež, by měl svaz také dohlížet na obecnou úroveň trenérské činnosti. Pokud
chceme dosáhnout rozvoje mládeže, musíme mít kvalitní trenéry a trenérská centra. Svaz by měl
být nositelem kvality trenérské práce, určovat standardy pro výkon trenérské činnosti a vydávat
tréninkové materiály. Trenér na jednom konci země by měl umět prokázat stejné kompetence,
jako trenér na druhém konci země. K tomu je potřeba, aby proces výcviku trenérů byl metodický
a standardizovaný. Masovost je důležitá i tady. Pár trenérů s vysokou hráčskou silou, kteří čas od
čas trénují s vybranými jedinci, není příliš efektivní. Je to dobrý doplněk, ale nic víc. Trenér má
být po ruce, ne jednou za měsíc. Svaz také vytváří síto mládežnických turnajů a soutěží. Tato
činnost svazu je většinou nedoceněná. Je však velice důležitá, protože vhodně doplňuje funkci
šachových oddílů, neboť dává mladším dětem možnost soupeřit s vrstevníky a zvykat si na vážné
partie. Často je to pro děti a mladší žáky jediná možnost, jak si vyzkoušet vážnější formu šachu,
protože v soutěžích družstev se jim mezi dospělými těžko hledá místo v sestavě. Možnost
soutěžit a testovat své šachové dovednosti je v mladším věku důležitá. U starších žáků více
stoupá na významu možnost soupeřit s dospělými hráči.

Šachový oddíl
Šachový oddíl je místo první šachové socializace. Vstupem do šachového kroužku se dítě otevře
vlivu kamarádů a spoluhráčů. V šachovém oddílu zpravidla potkáme nejen své první trenéry, ale
také své první šachové vzory. Klub je místo vzájemného soupeření. S čím větším počtem soupeřů
může dítě soupeřit a porovnávat své dovednosti, tím lépe. Konkurence slouží jako akcelerátor
vývoje. Silnější kluboví kolegové vytyčují mety pro další snažení. Významnou roli hraje geografie
a demografie šachového oddílu. Čím početnější klub, tím podnětnější prostředí. V menších,
vesměs vesnických klubech, je situace složitější, protože možnost soupeřit se silnějšími spoluhráči
je omezenější.

Trenér
Trenér, spolu s literaturou, počítačovými programy a databázemi, má už přímý dopad na náš
šachový růst. Trenér rozšiřuje svěřencovy možnosti a urychluje jeho šachový rozvoj. Trenér by
měl být zárukou efektivity tréninku. Základem trenérské práce je příprava a vyhledávání
studijních materiálů. Trenér vede svěřence úskalím tréninku. Odstraňuje možné překážky a
zefektivňuje přípravu a tréninkový proces například tím, že za svěřence provádí rešerše
šachových knih a vyhledává partie, se kterými by se měl svěřenec seznámit. Neměli bychom ale
zapomínat, že trenér je ve své podstatě také jenom nástroj. Sebelepší trenér nedokáže nahradit
zapojení svěřence. Trenér má svěřenci pomáhat, nikoli trénovat za něho. Je to nástroj, který může
pomoci, jen když ho budeme dobře používat.

Rodina
Vliv rodiny je nezpochybnitelný. Mnoho dětí k šachu přivedou právě rodiče nebo příbuzní.
Šachista v rodině představuje v prvních letech výhodu a urychluje šachový růst dítěte. Dítě, které
rodiče podporuje, má lepší výchozí pozici než to, které takovou podporu nemá. Rodina ale
nemusí s dítětem jeho zájmy sdílet. Šachy zaberou mnoho času a rodiče obvykle nejsou nadšeni
z toho, že dítě zanedbává matematiku kvůli studiu Indické obrany. K tomu je třeba připočíst
nízkou lukrativnost a malou společenskou prestiž šachové hry. Navíc míra rodičovské podpory
nemusí být vždycky žádoucí. Příliš velká angažovanost rodičů se může snadno stát přítěží. Nikdy
není dobré, když rodiče zatěžují dítě svými sny. Když se jeden z rodičů rozhodne, že si skrze
svého potomka splní svůj sen, aniž by bral ohledy na to, že dítě s ním jeho zájmy nesdílí. Přílišná
citová angažovanost rodičů může negativně ovlivnit nejen vztah dítěte k šachové hře, ale narušit i
vztahy uvnitř rodiny.

Praktická hra
Praktické hraní šachu tvoří specifický faktor. Je to pomyslný konec cesty, který začíná motivací,
nadáním a tréninkem. Praktická hra je výsledkem všech těchto stádií, ale navíc přidává další
dimenzi, která vytváří celkovou nadhodnotu. Mnozí hráči zapomínají, že trénink je sám o sobě
bezcenný, pokud nabyté znalosti nevyužijeme v praktické partii. Ať trénujeme jakkoli usilovně,
naše nasazení v partii musí být větší a intenzivnější. Znalost šachové strategie, taktický postřeh a
zručnost v propočtu variant nebude ničím, pokud je nedokážeme aplikovat v šachové partii.
Mnohem důležitější než vidět na šachovnici excelentní tahy, je nepřehlédnout pokračování, které
bychom vzhledem ke své výkonosti měli vidět, kdybychom se více zamysleli, byli důkladnější,
méně zbrklí atd. Takové přehmaty hodně bolí, protože to jsou, řečeno tenisovou terminologií,
nevynucené a zbytečné chyby. Je jeden velký rozdíl mezi šachovými profesionály a amatéry.
Profesionálové daleko více času věnují prověřování vlastních myšlenek a zkoumání odpovědí
soupeře. Sebepilnější trénink vám bude k ničemu, když místo dění na šachovnici budete svou
pozornost věnovat dění okolo.

5 thoughts on “Psychologie šachového růstu pokračování

  1. Dobrý den, měl bych dotaz na autora článku.

    V každém klubu, který se věnuje mládeží se naleznou děti, které vynikají nad ostatní. Ne vždy však mají dobré trenérské zázemí a tak odcházejí do větších klubů, které mají kvalitnější trenéry a hrají i vyšší soutěže. To bývá často přijato s velkým nepochopením malých klubů a kritizuje se i malé odstupné za hráče.

    Chtěl bych se zeptat na tyto otázky.

    Od kolika let by mělo mít nadané dítě pravidelné individuální tréninky? Chápu že slovo nadané je relativní a každý ho může posuzovat jinak.

    Je v pořádku, když takové dítě odejde do většího klubu kde má větší podmínky pro rozvoj svého nadání? Často se kritizuje, že nemá smysl vychovávat hráče, když pak ti dobří odejdou za malé odstupné do větších klubů a není za ně žádná náhrada v menších klubech. Takový malý klub nemá moc šancí se prosadit v soutěžích mládeže, když nejlepší mladí hráči odejdou jinam.

    Jaka by podle vás měla být výše odstupného za mladého hráče a je podle vás současná situace spravedlivá? V mnoha případech rodiče vydají mnohem větší peníze za rozvoj mladého hráče, ale konečnou sumu za přestup inkasuje pouze klub.

    Děkuji za odpověď.

    Slávek

    1. Dobrý den

      Předně musíme vycházet z toho, co už dítě umí. Nemá smysl zabývat se v individuálním tréninku základními věcmi. Individuální trénink je vhodný k doplnění toho, na co v kroužku není čas. Pak je tu otázka vyspělosti dítěte, a to jak šachové, tak i mentální (věk). Nadané ale mladé dítě (cca 6 – 8 let) nemusí nutně potřebovat individuální trénink. Jeho šachové potřeby se dají řešit skrze domácí úkoly, které od trenéra dostane navíc. Nejlepší je si vždycky položit otázku, co od individuálního tréninku potřebuji, jaký bude jeho účel. Z toho se budou odvíjet jak cíle individuálního tréninku, tak výběr vhodného trenéra. Často se takové individuální trénování realizuje tak, že svěřenec se svým trenérem rozebírá sehrané partie, což není vždycky ideální tam, kdy svěřenci chybí znalosti v oblasti šachové strategie. Svěřenec se tak většinou nemá, kde chytit a jeho role v takovém tréninku je pasivní. Individuální trénink je vhodný na hlubší seznámení se s šachovou strategii. To je však třeba řešit až tehdy, kdy dítě šachově i mentálně na takový úkol doroste. To je ovšem individuální záležitost.

      Rozhodně je to lepší pro dítě, i když asi ne pro klub. Ostatně jaký má smysl vychovat dítě a potom mu neumožnit další šachový růst a riskovat jeho stagnaci? Klubům se to někdy nelíbí, ale podívejte se na to z pohledu dítěte. Taky by se Vám nelíbilo, kdyby Vám někdo jiný říkal, že musíte hrát za tento klub, třebaže za kopcem je lepší. Předávání pomyslné štafety je logickým krokem.

      Na výši odstupného Vám nemohu kvalifikovaně odpověď, nemám aktuální přehled. Výše odstupného se může zdát někomu malá, ale kopíruje současné postavení šachové hry a množství peněz, které se v šachu točí. Není to prostě fotbal nebo hokej. A co se týče rodičů, tak přestup do většího klubu by měl být obecně spojen s lepšími rozvojovými možnostmi.

      S pozdravem
      Martin Pardy

  2. Děkuji za obsáhlou odpověď. Potřeboval jsem znát i porovnat váš i můj pohled. To, co jsem napsal jsou bohužel fakta a má vlastní zkušenost. Myslím, že začít trénovát individuálně ve věku 11 let je naprosto OK, když máte patřičný talent a porozumění pro strategii. Velkým problémem je však najít kvalitního trenéra, což často vede k tomu, že opustíte svůj klub a to není bez následků. Obdobně se to týká soutěží. Větší klub se rovná větším možnostem. Stále tu však jsou ještě kluby (i ty slavné), kde vám budou tvrdit, že vystačí jen chodit na skupinový trénink a že vám pak dají možnost hrát vyšší soutěže dospělých. Když pak ten klub opustíte nebo se o to jen pokusíte, tak je to velký problém. Prostě jste poškodil klub v mládežnických družstevech a ještě je za vás neadekvátní odstupné. Proto jsem směřoval všechny tyto otázky na konkrétní odpovědi.

    Pěkný den

  3. Ještě bych dodal, že vaše články jsou zajímavé. Psychologie šachové růstu je důležité téma a myslím, že i obecně hodně podceňované. Četl jsem knihu od pana Veselého a moc se mi líbila. Vy na to jdete trochu jinak, ale v mnoha věcech s vámi naprosto souhlasím.

    Slávek

  4. Myslím si, že tú v článku sú zhrnuté najdôležitejšie faktory šachového rastu. Tento článok je skutočne úžasný. Na to, aby zaznamenal niekto rast tak potrebuje dobrého trénera, ktorý mu dokáže veľa vecí vysvetliť a mnohému naučiť. Potom je to rodina, ktorá väčšinou financuje potreby šachistu, ako štartovné, či ubytovanie. Neskôr prichádza klub, ktorý dáva vybraným hráčom skvelé šance a pokiaľ dá možnosť niekomu odohrať 2 sezóny na čelných šachovniciach, hoci bude prehrávať na začiatku tak ide to raketovo hore. Bohužiaľ takúto šancu nie každý dostane, ale je to pre šachový rast skutočne vynikajúce. Mám to aspoň takto odpozorované vo svojom prostredí, kto chce rásť tak musí hrať jednoducho v prvom rade so silnými šachistami, hoci bude schytávať prehru za prehrou na začiatku cesty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *