Psychologie šachového růstu

 

Další pokračování psychologie šachu od Martina Pardyho.

Co je příčinou rozvoje našich šachových dovedností? Jak je ovlivňována úroveň naší hry, naše
výkonnost a náš elo rating? Jaké faktory nejvýrazněji zasahují do našeho šachového rozvoje a
růstu? Pokud se zeptáme jednotlivých šachistů, jednoznačnou odpověď nedostaneme. Jedni
budou tvrdit, že všechno je o talentu, zatímco druzí nedají dopustit na pracovitost, píli a
houževnatost, ale najdou se i tací, kteří budou propagovat motivaci podle hesla, když se chce,
všechno jde. Všechny odpovědi jsou pochopitelně správné, ale je toho ještě více. Existují totiž i
další důležité faktory, k nimž krom motivace a vrozených dispozic patří vnitřní duševní prožitky,
způsob tréninku, vlivy vnějšího prostředí a praktická hra. Každý tento faktor tvoří samostatnou
oblast. Ale jejich význam spočívá především v tom, že se navzájem prolínají a ovlivňují.

V sérii připravovaných článků se budeme postupně zabývat těmito oblastmi:

1) motivace (motivace, konflikty, frustrace a stres),

2) vrozené dispozice (nadání, volní vlastnosti, pracovitost),

3) vnitřní duševní prožitky (míra aktivace organismu, sebevědomí a otevřenost vůči nové
zkušenosti),

4) trénink,

5) vnější vlivy (společnost, šachový svaz, šachový klub, trenér, rodina),

6) praktická hra,

nejprve si je však krátce představíme.

 

Motivace

Všechno začíná motivací, respektive motivy: naší touhou, chutí, přáním či potřebou trénovat. Jsou to motivy, které spustí motivované chování. Motivace je psychická regulace chování. Motivace nám pomáhá zaměřit a udržovat naše chování určitým směrem, účelně organizuje naše chování, usměrňuje naši pozornost a pomáhá nám mobilizovat naši energii. Nikdy nejsme pod vlivem jediného motivu, protože v jednom okamžiku se naší pozornosti dožaduje celé plejáda rozličných motivů, přičemž jednotlivé motivy se mohou navzájem doplňovat a podporovat, ale také konkurovat a překážet si. Přítomnost motivu (touha zlepšit se v šachu) ale ještě nemusí automaticky vést k motivovanému chování (trénink). Záleží totiž jak na atraktivitě cíle, tak na očekávané pravděpodobnosti, že daného cíle dosáhneme. Ani při vysoké atraktivitě cíle nedojde k motivovanému jednání, pokud člověk nevěří, že má reálnou šanci zamýšleného cíle dosáhnout.

Je zásadní rozdíl mezi motivací hrát šachy a motivací trénovat. Hrát šachu nás může bavit samo o sobě. V takovém případě se jedná o motivaci intrinsickou, označovanou také jako sebeposilovací. U tréninku se projevuje extrinsická motivace, která je spojena s vnějšími motivy. Člověk za své chování (trénink) očekává odměnu (zlepšení hry).

Motivace má ale také svou odvrácenou stranu. Na začátku totiž naše nadšení nezná mezí a naplnění optimismem si může stanovit příliš náročné cíle. Cíle, kterých nejsme schopni dosáhnout. Tím se hned na samém začátku tréninku odsoudíme k nezdaru a zklamání. Není na škodu, když na motivaci budeme pohlížet jako na druh investice, čím více emocí investujeme, tím větší zklamání budeme prožívat, když neuspějeme. Pro někoho může být neúspěch natolik frustrující, že může vážně narušit jeho vztah k šachu.

Vrozené dispozice

Přítomnost motivů naznačí, jak moc toužíme dosáhnout svého cíle. Na síle našich tužeb však záleží hlavně na startovací čáře, to, v jakém stavu dorazíme do cíle, je dáno našimi vrozenými předpoklady, jako je nadání, volní vlastnosti a pracovitost. Nadání je skrytý potenciál k výkonu nějaké činnosti. U většiny lidí je stlačen až na samou mez a zůstává nevyužit. Nadání nedokážeme měřit. Velikost nadání můžeme pouze zpětně odhadovat podle dosažených výsledků. To je však problematické, protože ne všechny děti, které byly označovány za nadané, později svůj talent rozvinuly. A naopak řada dospělých, kteří v pozdějších letech dosahovali mimořádných výsledků, nebyli považováni za nadané.

Volní vlastnosti je souhrnné označení takových rysů osobnosti, které souvisí s vůli člověka: sebekázeň, odpovědnost, cílevědomost, samostatnost, disciplinovanost, spolehlivost, vytrvalost, rozvážnost, sebeovládání, zásadovost, svědomitost apod. Volní vlastnosti se podílejí na záměrném a cílevědomém jednání, které směřuje k předem vytyčenému cíli. Volní vlastnosti jsou nezbytnou podporou motivace, jejich přítomnost je důležitá zejména při dlouhodobých aktivitách. Což je například typické pro šachový trénink. Volní vlastnosti člověk potřebuje všude tam, kde musí překonávat překážky a kde lze očekávat intenzivní duševní nebo fyzickou námahu.

Volní vlastnosti se kryjí s pracovitostí, i když svým rozsahem pracovitost přesahují. Pracovitost je těsně spjata s vůlí i s motivací. O pracovitosti většinou neuvažujeme jako o vrozené dispozici, i když je zřejmé, že lidé se vyznačují různou mírou pracovitosti. Pracovitost může za příhodných okolností kompenzovat nižší nadání, nemůže však chybějící nadání zcela nahradit. Míra pracovitost je sice ovlivnitelná vůli, ale má to své meze.

Aktuální prožívání a zapojení (míra aktivace organismu, sebevědomí a otevřenost nové zkušenosti)

Výkon v partii nebo v tréninku neovlivní jen naše ambice, odhodlání, pracovitost a disciplinovanost, ale také míra naší aktivity a stupeň aktuálního prožívání.

Motivace je natolik těsně propojena s emocemi, že se běžně hovoří o motivačně-emočním systému. Motivovaný jedinec prožívá pocity vzrušení, nabuzení či vyburcování. Tyto pocity jsou známkou vysoké aktivizace organismu. Ovšem stav, kdy jsme zaplaveni emocemi, je pro výkon škodlivý. Prožívané emoce, jsou-li příliš silné, deorganizují naše myšlení a narušují naše soustředění, takže podaný výkon zůstane za očekáváním. Takový stav nazýváme přemotivovaností nebo označujeme jako nadměrnou motivaci. Pro optimální výkon je nejlepší střední míra aktivizace. Při nízké úrovni aktivace člověk pociťuje nudu. Podávané výkony jsou slabé, protože jedinec se na výkon nesoustředí, není tak říkajíc do činnosti plně pohroužen. Při vysoké úrovni aktivace jedince zase ohrožuje tréma a svazuje ho pocit přílišné odpovědnosti.

Vrozené dispozice jsou stěžejním předpokladem k tomu, aby člověk v nějakém oboru vynikl. Nicméně pro úspěch je také potřeba, aby si člověk důvěřoval a věřil ve vlastní schopnosti. Například intelekt je poměrně spolehlivý nástroj pro předpovídání školní úspěšnosti, zjistilo se ale také, že spolu s inteligencí je podstatná také víra ve vlastní schopnosti. Nejúspěšnější studenti totiž zpravidla nebývají ti, kteří jsou nejchytřejší, ale ti, kteří jsou si svých schopností dobře vědomi.

Další důležitou vlastností je otevřenost vůči nové zkušenosti, novým zážitkům a informacím. Někdy mluvíme o intelektuální zvídavosti. Otevřenost vůči novým myšlenkám je důležitá hned z několika důvodů. Podstatná část práce na vlastním rozvoji spočívá v analyzování sehraných partií. K tomu je potřeba, aby člověk nikdy nespoléhal na to, že jeho dosavadní znalost šachu je kompletní, ale měl by být připraven stále pátrat po nedostatcích ve vlastním úsudku. To vyžaduje, aby byl člověk schopen sebereflexe a dokázal zpochybňovat své vlastní názory, opravovat je a nahrazovat novějšími poznatky.

Pokračování příště

2 thoughts on “Psychologie šachového růstu

  1. U mňa je problém v tom, že motiváciu, ako túžbu zlepšiť sa mám vcelku veľkú. Som negatívne naladený na turnajoch po pár kolách. Dokážem zahrať to občas veľmi zaujímavo, ale keď prehrám niektoré takmer vyhraté partie tak som v troskách. Na tej úrovni čo hrávam tak by nemuselo byť ťažké vyhrávať. Posledné kola dohrávam už na oveľa nižšej úrovni, na čo mám. Keď mám v jednom týždni 2 turnaje, tak pokračujem rovnako, ako som skončil na prvom. Čiže je to zle. Výsledkom toho bolo, že na poslednom turnaji, na ktorom som hral, som skončil posledný. Aj toto je pre mňa skúsenosť, hoci je to negatívne. Je to škoda, lebo odhalil som nové poznatky. Získal som už aj väčšie taktické zručnosti, ten šach by sa dal hrať skutočne, i inak z mojej strany. Bohužiaľ momentálne dokážem zahrať 2-3 vynikajúce ťahy z taktiky, ako získať väčšiu výhodu a potom sa stratím. Je určite dobre, že to vidím už aspoň trošku. Kedysi som nevidel ani toľko.

  2. E.A.Poe kdysi napsal, že nemá rád šachy, protože ve většině případů vyhrává soustředěnější hráč nad chytřejším:))) Nevím, jestli jsem ho citoval přesně, je to už hodně let co jsem to četl, nicméně tuto myšlenku měl zhruba na mysli. Neříkám, že s tím souhlasím, nicméně je to k zamyšlení:)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *