Psychologie šachu rozhovor

 

Pokračujeme dále v nové sekci psychologie šachu. Nyní rozhovor s Martinem Pardym.

Ahoj, Martine budeš zde pravidelně přispívat svými články o psychologii šachu, mohl by ses čtenářům
představit?

Mám magisterský titul ze sociální politiky a sociální práce (Slezská univerzita v Opavě) a bakalářský titul
z psychologie (Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií). Již více než deset let pracuji s lidmi
s mentálním postižením. Jsem držitelem 2. trenérské třídy a nositel VT kandidát mistra. Šachy hraji za Slezan Opava.

Máš nějaké trenérské úspěchy?

Trenérský úspěch? Pravděpodobně narážíš na FM Radomíra Caletku, který nejvíce překvapil 5. místem
na mistrovství ČR 2016 v Ostravě. Začal jsem s ním trénovat, když mu bylo 15. To už asi rok hrál šachy,
začal tedy dost pozdě. Rok jsme spolu každou sobotu intenzivně trénovali cca 4 hodiny. Začal se pak
rychle zlepšovat, takže za takových 15 až 20 měsíců už z něho byl kandidát mistra. Ale popravdě pojem
„trenérský úspěch“ nemám moc rád.

Proč ne?

Protože si myslím, že to není trenérův úspěch, ale hráčův. Samozřejmě chápu, že trenér taky potřebuje
trochu té „reklamy“, když je opravdu dobrý a dělá svou práci poctivě. Myslím si, že Radkovi jsem za ten
rok spolupráce natloukl do hlavy celkem slušné strategické základy, ale kdybych ho nepotkat, nemohl
bych teď hovořit o úspěchu. Takže to vnímám spíše jako náhodu. Neříkám, že by si trenéři čas od času
nezasloužili nějaké to uznání, ale nezdá se mi správné, když je úspěch svěřence automaticky spojován
s činností trenéra. Jako by se tím umenšovaly zásluhy svěřence, což je vůči němu nefér. Není to dobré
ani z trenérského hlediska, neboť šachisté někdy podléhají dojmu, že stačí mít dobrého trenéra a
úspěch je zaručen. Přitom i přes přítomnost kvalitního trenéra všechno stále záleží jen na nich. Trenér
je jen nástroj, nic víc, nic míň.

Myslíš to tak, že hráči často roli trenéra přeceňují?

Role trenéra by se neměla podceňovat, ale ani přeceňovat. Přeceňuje se především v tom směru, že
podléháme mylnému dojmu, že trenér dokáže nahradit samostudium. Trenér vám může pomoci, ale
partie za vás hrát nebude, taky za vás nebude řešit digramy, studovat zahájení a tak dále. To všechno
musí svěřenec zvládnou sám. Pokud on sám svou práci neodvede, tak mu trenér nepomůže. Trenér i
svěřenec mají v tréninku své úlohy, pokud je někdo z nich neplní, tréninkový proces to narušuje.

Vraťme se k plánovaným článkům, o čem budou konkrétněji?

O psychologii šachu a trenérské pedagogice. Vytipoval jsem šest oblastí, které ovlivňují náš šachový
rozvoj od obecných faktorů jako jsou vnější vlivy až po konkrétní faktory jako je trénink, nadání apod.
Vycházím ze základních témat a postřehů o šachové hře a ty se snažím interpretovat pomocí
psychologických poznatků. Mý cílem je, aby šachisté lépe porozuměli tomu, jak současná psychologie
nahlíží na taková témata jako je motivace, sebevědomí a talent atd. Krom toho bych se chtěl dotknout
také principů trénování. Zde jsem si zase vypůjčil poznatky z pedagogické psychologie.

Můžeš nám nyní přiblížit, jako to bude vypadat?

V prvním článku v krátkosti představím všech 6 faktorů, které zásadním způsobem ovlivňují náš
šachový růst. O které faktory se jedná teď neprozradím. Jen ať čtenáři bedlivě sledují stránky
www.sachycvek.cz 😊. To bude takový úvod. Poté se k jednotlivým oblastem budu postupně vracet a
věnovat se jim podrobněji.

Vystudoval jsi psychologii. Nebudou tvé články po odborné stránce příliš složité? Budou tomu rozumět
i běžní čtenáři šachisté?

To byl asi největší problém, který jsem musel řešit. Dlouho jsem váhal, jakým způsobem psaní o
psychologii šachu pojmout. Musel jsem najít střed mezi akademickou psychologií a beletrickým
ztvárněním duševního života šachistů. Oběma extrémům jsem se chtěl vyhnout. Zahltil šachisty čistě
vědeckými fakty jsem pochopitelně nechtěl. Na druhé straně existují beletrické pokusy, jako je
například kniha Psychologický průvodce šachovou partií, které mají s psychologii pramálo společného.
Jiří Veselý napsal moc pěknou knihu a já před ním smekám, ale kniha o psychologii to rozhodně není.
Něčemu takovému jsem se chtěl také vyhnout. Nakonec jsem se rozhodl vyjít z vědecké psychologie a
ověřených poznatků a psychologické principy interpretovat z hlediska šachové hry. Snažím se psát co
nejjednodušeji, ale zároveň tak ale nechci činit na úkor přesnosti a věcné správnosti. To bych čtenářům
prokázal medvědí službu.

Jak vznikl nápad, začít přispívat články o psychologii šachu?

Ten nápad mám už dlouho. Vlastně příliš dlouho. Vždycky mi do toho něco přišlo, nějaká jiná povinnost.
A i když jsem si příležitostně dělal poznámky, ucelený text z toho nikdy nevzešel. Na samém počátku
vlastně stále myšlenka napsat knihu o psychologii šachu s alternativním názvem Psychická úskalí
šachového tréninku nebo něco takového. Když se ale celý záměr nepříjemně protahoval a já se začínal
pomalu cítit jako blbec, protože jsem s tím nedokázal pohnout, dospěl jsem k rozhodnutí,že není nutné
čekat další rok či dva, až celou knihu dokončím. Takže jsem se rozhodl, že něco z toho, co jsem už
vytvořil, budu zkusmo dávat na tvůj web.

Napsat knihu o psychologii šachu je jistě zajímavé a osobně myslím, že velmi záslužné. Zmínil ses, že máš v úmyslu dát na web jen něco. Jak to myslíš?

Text, který vyvěsím na Internetu, ještě upravím, zrediguji, zkrátím a zjednoduším. Není to tím, že bych
se nechtěl o své znalosti dělit, ale přece jen je Internet jiné médium než kniha. Například o motivaci
jsem toho napsal cca 50 – 60 stran. Dávat to v takové podobě na Internet by zbytečně čtenáře zahltilo.

Cca 60 stran jen o motivaci? 

Motivace je velice složitý psychologický fenomén. Lidé si její složitost zřídkakdy uvědomují. Často se
motivace bagatelizuje na prosté „musíš něco moc chtít, a pak toho dosáhneš.“ Bohužel tento způsob
myšlení je spíše škodlivý než prospěšný. Takže prostor, který motivaci věnuji, odpovídá její důležitosti
a významu. Ale víc už neprozradím. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *