Motivy a motivace

 

Vše začíná u motivů. V podstatě stejný význam mají běžné neakademické výrazy jako je snažení,
chtění, usilování, tendence, zájem, touha, směřování. Přítomnost motivu odkazuje na skutečnost,
že za naším chováním stojí nějaké důvody, které mají pro člověka svůj psychologický význam a
smysl. Motiv je označení něčeho hodnotného, subjektivně žádoucího. Naše skutečné pohnutky
jsou naším tajemstvím, ukryté hluboko ve vrstvách lidské psychiky. Proto je přijatelné, když obecně
vyjdeme z předpokladu, že jakýmsi všeobecným cílem veškerého lidského snažení je dosáhnout
stavu uspokojení. Motivy jsou proto v zásadě hédonistické, neboť motivované chování směřuje
k uspokojení našich potřeb. Motivy stojí v pozadí našeho chování, ovlivňují naše jednání, rozhodují
o velikosti vynaložené námahy, ale především určují, jak daleko jsme ochotni zajít a jak moc jsme
připraveni čelit případným překážkám. Tradičně rozlišujeme motivy vnější, které označujeme jako
incentivy, neboli také pobídky, a motivy vnitřní, pro které se hodí označení pohnutky.

Třebaže hovoříme o tom, že člověk má určitý motiv k nějakému chování, ve hře není nikdy jen
jeden motiv. Naše chování je totiž ve stejném okamžiku ovlivněno celým systémem motivů.
Jednotlivé motivy se mohou navzájem doplňovat a posilovat, ale také překážet a navzájem se
oslabovat. Některé motivy jsou navzájem neslučitelné. Zájem cestovat se s šachovou hrou může
skvěle doplňovat, vzdělání už méně. Stejně vhodně se mohou doplňovat šachy a studium cizích
jazyků. Když má ale člověk více zájmových aktivit, nutně dochází ke konfliktu. Většinou jich má
více než dostupného času, což ho nutí některé aktivity omezovat ve prospěch jiných.

Velice blízko k motivu má pojem potřeba. Někdy jsou oba pojmy striktně odlišovány, jindy jsou
volně zaměňovány jako synonyma. Potřeby jsou více vztahovány k fyziologickým požadavkům
organismu. Podstatným znakem je, že u nich lze hovořit o nedostatku nebo o přesycení. Stav
nedostatku nebo přesycení narušuje fyziologickou rovnováhu (potřeba spánku, potřeba potravy).
Vzniklé potřeby nutí (motivují) organismus, aby inicioval návrat k původnímu stavu a opětovnému
nastolení rovnováhy. U potřeb se také více zdůrazňuje vzájemné působení organismu a prostředí.
Motivy jako psychologické příčiny chování více podléhají citovým a situačním změnám a jsou
v převážné míře ovlivněny zkušeností. Motivy si také spojujeme s psychologickým pocitem
uspokojení. Například hlad je fyziologické nutkání, které vede k motivovanému chování – najíst se,
ale z fyziologického hlediska se naše tělo dožaduje přísunu živin, což nekoresponduje s tím, co
chce my, a to zahnání nepříjemného pocitu hladu. Obyčejně se nesnažíme uspokojit jen naše
fyziologické potřeby, ale zaměřujeme se rovněž na takové věci jako je třeba chuť. Hlad může být
se stejným efektem zahnán i docela prostým jídlem. Přesto někdo nelituje energie a prostředků
nutných k vytvoření složitějších, ale ovšem i daleko chutnějších pokrmů. Po sportovní stránce ale
terminologické rozdělení potřeb a motivů má jen malý, pokud vůbec nějaký praktický význam.

Tím se dostáváme k dalšímu důležitému pojmu – k motivaci. Motivaci chápeme jako psychickou
regulaci chování. Motivované chování je jednání vedoucí k dosažení stavu, který je vymezen
motivem. Motivace je proces vyvolaný silou pociťovaného motivu. Motivovaný jedinec (1)
pociťuje přival energie a nadšení, (2) zaměřuje tuto energie určitým směrem, (3) jeho pozornost je
selektivně zaměřena na určité podněty, (4) záměrně organizuje své chování určitým způsobem a (5)
v tomto chování pokračuje.

Motivem všechno začíná. Motivem to ale také může skončit. Motivace je psychická regulace
chování, která je podmíněna vnitřní připraveností člověka (přítomnost motivu) jednat určitým
způsobem. Přítomnost motivu však automaticky nemusí vést k motivovanému chování. Každý
člověk má za život několik cílů, přání a tužeb, záleží ale na dalších okolnostech, které z nich se
pokusí realizovat. Existuje mnoho šachistů, kteří by chtěli zlepšit svou hru, ale jen někteří se o to
skutečně pokusí, a ještě méně z nich vydrží v tréninku pokračovat. Začít trénovat je poměrně
jednoduché, protože jsme plní energie a nadšení, ale pokračovat, když prvotní nadšení opadne, je
už těžší.
Motiv představuje vnitřní stav, který určuje chování ve vztahu k cílovému objektu. K tomu, aby
motivy spustily motivované chování, ale síla samotného motivu většinou nestačí. Aby motiv
dokázal vyvolat aktivitu, musí být zároveň splněno několik podmínek. 1) Cíl, kterého se snažíme
prostřednictvím motivovaného chování dosáhnout, musí být pro člověka dostatečně atraktivní. 2)
Atraktivnost daného cíle musí převážit nad jinými, alternativními možnostmi. 3) Náročnost
překážek, které bude člověk nucen překonávat, a míra nepohodlí, které je s dosažením cíle spojeno,
nesmí být větší, než je člověk ochoten snášet. I zřejmá atraktivnost cíle nedonutí člověka trénovat,
pokud bude dosažení cíle příliš náročné. 4) Očekávaná pravděpodobnost úspěchu. Pokud nejsme
přesvědčeni, že vysněný cíl je reálný, stěží budeme ochotni investovat čas, energii a peníze na něco,
co není v naší moci dosáhnout.

Mgr. Bc. Martin Pardy

7 thoughts on “Motivy a motivace

  1. No u mňa je to s motívami o niečo horšie, ako som písal chcel by som v blízkej budúcnosti dosiahnuť rating aspoň 1 800-2 000. Myslím si, že sa venujem šachu dostatočne dlho, aby som to dal. Mojím súčasným cieľom je naučiť sa šachové vecí vedúce ku vyššej úrovni. Veľa som pracoval v posledných dňoch na taktike, riešil som dvojťažky, ako ste mi poradili. Za cca. 2 týždne už mám ich zmaknutých vyše 120 diagramov, čo je veľmi slušné. Škoda je tá, že žijem prísnym denným režimom a mám na šach len nejaké 2 hodiny. Ako bolo v článku spomenuté tak musím sa venovať aj iným koníčkom, psychohygiene či iným povinnostiam. Väčšinou to dopadne tak, že zatrénujem si trochu taktiky a potom neskôr pozriem si nejaké to video. Chcel by som začať s budovaním vlastného repertoáru so zreteľom na centrum a vývin figúr. Samozrejme aj analyzovaniu svojich vlastných partií. Teraz ma topánka tlačí práve v tých otvoreniach, aby moja sila trochu stúpla. Rozhodol som sa jednoducho, že začnem to robiť od začiatku.

  2. Děkuji za zajímavý článek!
    Měl bych mírnou námitku vůči následujícímu textu:
    „Naše skutečné pohnutky jsou naším tajemstvím, ukryté hluboko ve vrstvách lidské psychiky. Proto je přijatelné, když obecně vyjdeme z předpokladu, že jakýmsi všeobecným cílem veškerého lidského snažení je dosáhnout stavu uspokojení. Motivy jsou proto v zásadě hédonistické, neboť motivované chování směřuje k uspokojení našich potřeb.“
    Přijatelné to určitě je, obzvláště jako pomůcka, ale může to být i zavádějící, pokud si začneme myslet, že to skutečně vždy jsou naše důvody. Třeba když hasič obětuje život pro záchranu dítěte nebo disident kvůli svému přesvědčení, obvykle se nesnaží dosáhnout stavu uspokojení.
    Pokud všechno jednání budeme chtít vysvětlovat hédonisticky (nebo třeba v duchu ekonomické racionality), určitě se nám to podaří, ale to ještě neznamená, že to tak musí být. Pokud takto dovedeme vysvětlit libovolnou pohnutku, znamená to, že dané zdůvodnění funguje nezávisle na faktech. Vědecká teorie, která dokáže vysvětlit cokoliv, nevysvětluje vlastně nic, protože při žádném stavu věcí nemůže selhat. Jinými slovy, taková teorie není vědecká. (K. R. Popper)
    (Chápu, že tohle by se mělo řešit spíše mimo diskusi, ale jsem líný hledat Váš e-mail.)

  3. Tedy ona je to spíše poznámka než námitka.
    Každopádně jsem rád, že tady tyto i další články vycházejí, jsou zajímavé a poučné. Přeji mnoho zdaru v dalším psaní!

  4. To Miki: trénink 2 hodiny denně není „jen“, ale „tolik“. Dvěma hodinami tréninku denně se dostáváte na hranici toho, kdy délka tréninku přestává být prospěšná a začíná být škodlivá. Méně je někdy více. Nemám na mysli profesionální šachisty, protože ti to mají nastavené jinak, ale amatérskému šachistovi, bych nedoporučoval trénovat déle než dvě hodiny denně. Mozek si také potřebuje odpočinout, dostat čas na vstřebání a „uskladnění“ nových poznatků.

    1. Ďakujem za reakciu, ako aj radu. Bola to len úvaha, lebo za hodinu (ráno aj večer) sa nedá toho veľa stihnúť. Po vašom príspevku o navýšení už neuvažujem. Fakt tá hodina ráno a večer je zrejme najoptimálnejšia..

  5. Dobrý den, pane Navaro, děkuji za připomínku.
    Máte pochopitelně pravdu, že uvedená formulace je deterministicky jednostranná. Pamatuji si, že jsem sám nebyl spokojen s touto formulací, ale formuloval jsem to takto záměrně (i když už si přesně nepamatuji proč). Pravděpodobně jsem se chtěl vyhnout složité debatě o povaze hédonismu, která by zbytečně zatížila text.
    Například ve filozofickém i psychologickém diskursu máme občas problém s tzv. „čistým altruismem“, protože i chování, které viditelně slouží a je ku prospěchu jiným lidem, může obsahovat skrytý hédonismus. Hasič, který z hořícího domu zachrání matku s dítětem, může být motivován ziskem slávy a uznáním. Člověk, který celý život pomáhá druhým, a to i za cenu vlastního sebeobětování, může pociťovat radost ze svého chování. Čili altruistické chování mu také něco přináší, pocit radosti, uspokojení, uznání společnosti, pocit, že se člověk zapíše do historie atd. Britský myslitel Herbert Spencer usoudil, že každý altruismus je jen skrytý a neupřímný egoismus. Proto je (podle Spencera) diskuse o čistém altruismu a egoismu spíše problematická, neboť oba pojmy nelze od sebe odlišit a žádný z nich nelze vykázat.

    Pochopitelně je taková argumentace přitažená za vlasy. Podobné debaty jsou intelektuálně zajímavé, ale ne pro každého a ne vždy je pro ně prostor a vhodný čas. Jinak klidně námitky a připomínky vznášejte dále. Byl jsem veden snahou zbytečně se nerozepisovat, takže se snadno stalo, že jsem ve svém redukcionismu zašel dál, než jsem zamýšlel.

    1. Vážený pane Pardy, děkuji za podrobnou a fundovanou odpověď.
      Pokud jde o to hédonistické východisko, věřím, že jako metodologická pomůcka je dobré. Jen jsem chtěl zdůraznit, že kvůli tomu nemusíme za vším vidět hédonismus nebo egoismus. Tady se možná také celkem shodneme.
      Jinak hypotéza o všudypřítomném egoismu se dá namontovat na jakékoliv okolnosti (i na hasiče, disidenta a další), takže je nevědecká, protože se nedá za žádných okolností vyvrátit. Pokud neplatí, její příznivce o tom stejně nedokážeme přesvědčit. (Proto jsem zmiňoval K. R. Poppera.)
      Abych nemusel kvůli plagiátorství vrátit uživatelské jméno a heslo, přiznám, že tahle úvaha není moje, ale převzal jsem ji (snad bez výraznějšího zkreslení) z knihy doktora Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla. A samozřejmě bych měl citovat i hlavní díla K. R. Poppera.
      Jinak pokud jde třeba o toho hypotetického hasiče, tipoval bych, že se možná jen snaží dobře vykonávat svou práci, protože v kritických situacích nebývá čas na přemýšlení. Třeba to odkoukal od zkušenějších kolegů. Určitě se to dá interpretovat mnoha různými způsoby včetně hédonistického.
      Uznávám, že jsem měl raději napsat přímo Vám, ale na letišti se mi nechtělo hledat adresu, tak jsem napsal na web. Delší diskusi na webu se teď věnovat nechci, čeká mne další práce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *