Jak by dopadl zápas Fischer – Karpov 1975 ?

 

Bobby Fischer je téma, které mě nikdy neomrzí. Chtěl bych se tímto článkem zamyslet nad případným zápasem mezi Bobby Fischer a Anatoly Karpovem.

Zatímco Karpov stoupal po (hvězdném) šachovém žebříčku výše a výše, Bobby se naopak propadal. Nejenom šachově, ale i psychicky. V roce 1974 se „nečekaně“ stal vyzyvatelem mistra světa mladý sovětský velmistr Anatoly Karpov (narozen 23.5. 1951). Jak historie ukázala, zase tak nečekané to nebylo. Karpov v té době mohutně pracoval (na zápas se Spasským 12 hodin denně!) a rostl doslova ze dne na den. I někteří velmistři té doby typovali vítězství (v té době pro šachový svět ještě málo známého) velmistra Anatoly Karpova. Například je známá tipovací kartička Korčného s jménem Karpova.

Bobby Fischer po zisku titulu v roce 1972 na 24 partií nesehrál ani jednu jedinou vážnou partii. Co se vlastně dělo s Bobbym? To je otázka, která fascinuje dodnes. My tuto dobu známe jako „dobu temna“, kdy Bobby dvacet let (!) neusedl za šachovnici. Těžko nyní zjstit, zda vůbec Bobby plánoval titul obhajovat. Ačkoliv některé argumenty ukazovaly, že ano. Předně se neustále řešil odvetný zápas se Spasským. Dokonce se našli i sponzoři, ale Bobby odmítl. Co se týče klasického zápasu o mistra světa v roce 1975 Bobby požadoval, aby se hrálo na deset vítězných partií s tím, že vyzyvatel musí vyhrát 10:8 (remízy se nepočítají), aby získal korunu. Ukazoval na historii (dávnou), kde se takto zápasy hrály. Je to samozřejmě ale naprostý nesmysl z pohledu šachu po druhé světové válce. Je krajně nefér, aby vyzyvatel musel vyhrát o dva body. Jak se ukázalo v blízké budoucnosti, hrát na šest vítězných partií je maratón, navíc na deset. Nicméně toto ukazuje, že si Bobby chtěl titul pojistit, protože by se nenašel určitě žádný šachista, který by ho dokázal porazit v deseti partiích. Navíc který by to fyzicky zvládl. U Fischera by to žádný problém nebyl. Jednalo se o fanatika, který byl ochoten a schopen trénovat i 16 hodin denně šachy.

Zápas v roce 1975 se neuskutečnil pro pravidlo 10:8. Se vším jinak souhlasili, ale toto projít nemohlo. Fischer pak k zápasu nenastoupil. Otázka ale je, nastoupil by, kdyby i toto mu povolili?

Anatoly Karpov

Karpov se narodil 23.května v roce 1951.  Již v 11 letech byl KM což na tehdejší dobu byla síla možná dnešního IM. Ve 12 letech byl přijat do školy M.Botvinnika.  Kuriozita je, že velký Botvinnik nepoznal z kraje velký talent Karpova a pronesl poznámku ve stylu, že „nemá ponětí o šachu a nemá budoucnost.“ Botvinnik se hrubě zmýlil, ale nutno napsat, že sám si to velmi rychle uvědomil. Karpov rostl jako z vody. Klíčové pro Karpova bylo setkání s velmistrem Furmanem, který ho začal trénovat. V roce 1969 vyhrál MS juniorů (10/11!!) a v roce 1970 se stal velmistrem, nicméně v té době to bylo na úrovni dnešních 2700 ela.

Karpov nadále rostl přímo neuvěřitelnou rychlostí. V roce 1971 vyhrál se Steinem hvězdný turnaj v Moskvě – memoriál Aljechina. Taková síla ve dvaceti letech je nevídaná. To dokázal jen Bobby Fischer, pak Michal Tal, Garry Kasparov a Magnus Carlsen. Myslím si, že ještě bychom zde měli počítat geniálního Capablancu a určitě P.Morphyho.

V roce 1971 měl elo rating 2540, v roce 1973 již neuvěřitelných 2660 (myslím světová dvojka). Klíčové samozřejmě byly zápasy kandidátů. Nejdříve Karpov železnou vůli odpravil Lva Polugaevského a pak ho čekal asi nejtěžší hráč – sám exmistr světa Spassky. Spassky zápas vzal vážně. Připravoval se a chtěl znovu bojovat s Bobbym o korunu. Nakonec byl zápas jasnou záležitostí dravého Karpova, který stejně jako Fischer prohrál první partii(!), aby pak jasně vyhrál zápas 7:4. Takovou drtivou převahu nikdo nečekal a asi nejméně Karpov, který měl ze Spasského strach. Nicméně v zápase se zlepšoval od partie k partii (!) a nakonec svého velkého soupeře deklasoval a doslova ho odpravil. Spassky po tomto zápase již nikdy o korunu neusiloval. 

Poslední zápas sehrál Karpov s Korčným, byl to maratónský zápas na 24 partií. Karpov dobře začal a vedlo po šesté partii již 2:0. Vyhrál pak i sedmnáctou partii a vedl 3:0. Nicméně pak mu začala odcházet energie a prohrál 19 a 21 partii. Karpov ale dokázal těsný náskok udržet a vyhrál nakonec 12,5:11,5.

Tedy takový soupeř měl zasednout za stůl proti Bobbymu Fischerovi. Chladnokrevný zabiják. S ohromnou vůli po vítězství. Nová generace oproti Fischerovi. Karpov podával obouruč – hrál 1.d4 i 1.e4. Hrával více systémů i černými. Byl velmi houževnatý, výborně zvládal obranu. Dokázal se velmi dobře orientovat v pozicích, které byly jasné, nebo které potřebovaly poziční cit. Hrál skvěle koncovky, dokázal jako hladový krokodýl celé hodiny čekat a pak udeřit. Kde vlastně měl slabiny? Bylo jich málo. Největší byla asi jeho horší fyzická konstituce. Později asi občasná povrchnost a zbrklost (zápas s Korčným 1978). Nicméně zde tomu tak nebylo.

Bobby Fischer

Bobby Fischer v první partii v zápasu s Borisem Spasským dlouhým tahem spáchal sebevraždu, když sebral pěšce na h2. Spasský provádějící tahy jako robot zahrál g2-g3 a pak mechanicky došel králem pro střelce. Ani okamžitý výsadek h pěšce černému nepomohl. Černý střelec se utopil v bílé pozici. Co Bobby neviděl? Byl to opravdu takový zkrat? Nemyslím si. Musel přece vidět (mimo jiné), že chladnokrevně hrající Spasský si pěšce nekryje, ani s ním neuhýbá. Proč asi? Protože i průměrný šachista první výkonnostní třídy by rychle viděl, že pěšec je doslova pokropen jedovatou sprškou.

Bobby si však pěšce vzal. 

Bobby Fischer byl velmi agresivní šachista. Ve své pouti za titulem mistra světa ničil své protivníky jako kuželky v bowlingu, když se trefíte do středu. Možná jedna, dvě zůstanou, ostatní se ale rozletí do všech stran. V první partii rozstřílel černými figurami v jeho milované královské indické velmistra Tajmanova. Zdálo se, že Tajmanov drží se svým protivníkem krok, ve skutečnosti se celou partii dostával více a více do sevření, aby ho nakonec velká krajta Bobby sežrala. Bent Larsen si také myslel, že hezky bojoval černými ve francouzské obraně. Ve skutečnosti to byla dokonalá poprava. Bobby ho zjevně přepočítal a zasadil mu tolik úderů, co Petrosjan za celý zápas nebohému Hübnerovi. A právě železný Tigran v první partii zavedl Bobbyho do svého labyrintu variant sicilské obrany. Nejenom, že se Bobby dokázal vymotat z tohoto smrtelného nebezpečí, ale cestou zpět si vzal skalp svého velkého soupeře, nerozhodnost a strach hrály hlavní roli. Ačkoliv hned druhá partie tohoto zápasu byla naprostým šokem, když Bobby tak dlouho pokoušel osud (pseudo agresivní tahy), až se exmistr světa Petrosjan „naštval“ a sérií brutálních úderů Bobbyho knokautoval takovým způsobem, že ho museli poskládat ze součástek rozházených po celém ringu. Myslím si, že to mělo ten hlavní vliv, proč měl pak (do 6. partie) herní převahu Petrosjan.

A nyní Bobby je unuděn k smrti. Je nervózní. Vždycky byl nervózní.

Když v roce 1970 hraje Bobby Fischer první partii na druhé šachovnici v zápase SSSR x zbytku světa s exmistrem světa Petrosjanem, tak přichází na partii s půl hodinovým zpožděným a bledý jako stěna. Dlouho se nemohl odhodlat k prvnímu tahu. Tolik  ze vzpomínek velmistra Tajmanova. Bobby byl vždycky velmi nervózní, někdy to nějakou dobu trvalo, než se dostal do tempa.

Samozřejmě vidí, že je střelec chycen ALE ale ALE konečně se něco bude dít na šachovnici. Bobbyho musel nesmírně nudit dosavadní průběh partie. Nic se nedělo, nic se nestalo. Myslím si, že variantu s chycením střelce viděl, ale velmi špatně odhadl pozici. Asi se mu zdálo, že partie nadále bude jasná remíza… potom vzít takového pěšce a ukázat tu troufalost mistru světa bude stát za to. Nicméně byla to chyba. Remíza možná šla uhrát, ale ani sám Bobby Fischer ji nenašel a neuhrál. Vzdával se bledý jako stěna. Ještě zdaleka nebyl připraven hrát zápas o mistra světa. Musel pak vzdát druhou partii šokujícím nenastoupením na partii (a teatrálně si koupit letenky na cestu domů…) a konečně PAK pln síly a odhodlání ukázat, kdo je nejlepší šachista planety.

Zápas v případě na 10 vítězných partií

Myslím si, že zde by Anatoly Karpov neměl v podstatě žádnou šanci. Protože by prostě takový zápas neudýchal. Mohl by klidně z kraje vést, udávat tempo, ale dříve či později by mu došel dech. Mimochodem to se ukázalo i ve finálovém zápase s Kočným v roce 1974. Ukázal to i maratónský zápas s Kasparovem v roce 1984. 

Zápas na 24 partií

Zde to je ale úplně jiné kafe. Pokud by se zápas hrál v roce 1975 na 24 partií, pak si myslím, že by výsledek byl 50% na 50%. Obecně Bobbyho považuji za lepšího šachistu než Karpova. Ale Karpov byl na ohromném vzestupu. Lepšil se každým zápasem. Hrál opravdu mimořádné šachy. A také by měl psychologickou výhodu, prohra se od něj očekávala. Bobby by byl pod daleko větším tlakem, který by hlavně dělal sám na sebe. Samozřejmě další nevýhoda by byla tříletá herní pauza. Hodně by záleželo, jak dlouho by trvalo, než by se Bobby dostal do tempa. Pokud by „přežil“ začátek zápasu a dejme tomu po deseti partiích by byl stav 5:5 vzrostly by jeho šance. Pokud by ale například prohrával 6:4 měl by to velmi těžké. Karpov by rozhodně nedělal takové chyby jako Spassky. V každém případě by takový zápas, za takových podmínek byl asi nejúchvatnějším zápasem všech dob. My šachisté můžeme jenom vzdychat, nebo spekulovat. I to nás baví 🙂

13 thoughts on “Jak by dopadl zápas Fischer – Karpov 1975 ?

  1. Ahoj Robert, ďakujem za veľmi zaujímavý článok z pohľadu šachovej histórie. Nedávno som čítal o zápasoch o majstra sveta v knihe Boje o šachový trón a daná problematika ma zaujala. Koľko rôznych osobností v podobe majstrov sveta existovalo.

    Veľká škoda, že Bobby bol taký, aký bol. Kládol si stále nesplniteľné požiadavky, a stále sa mu niečo nepáčilo. Na druhej strane bolo podobných majstrov veľa, ktorí sa nemali do obhajoby svojho titulu. Koniec koncov Alechin zomrel ako majster sveta, a odvtedy to prebrala Fide.

    Svet by si zaslúžil za majstra sveta šachistu, ktorý sa rád zúčastňoval šachových partii napr. takýmto majstrom sveta bol Botviniik. Nebál sa vyzývať ostatných. Ku danému zápasu je to ťažké. Každý z týchto šachistov bol skvelý a rozhodovali by maličkostí. Myslím si, že vyhral by obhajca. Predsa len Karpov bol ešte pomerne mladý, ale možno by sa v priebehu zápasu s Fischerom vycvičil.

  2. Slavná šachová historie prvních dvou partií zápasu o MS Fischer – Spasský! Byly časté spekulace, že Fischer dal soupeři náskok 2:0…což je nesmysl, bylo to tak, jak Roberte píšeš. Tu oběť střelce na h2 v první partii zahrál Fischer jako frajer, jako provokatér… a když mu to nevyšlo, byl z toho tak špatný, že nebyl schopen nastoupit k druhé partii. Ale i po této katastrofě na úvod zápasu se sebral – měl totiž živou zkušenost, že Tajmanova i Larsena dal 6:0 bez remízy, Petrosjana taky nakonec přesvědčivě porazil – a proto věděl, že 0:2 se Spasským dokáže otočit, a nastoupil tak ke třetí partii.

  3. Dotaz: Co je to za fotku? Prošel jsem několik databází a partii Karpov – Fischer jsem nenašel …

    1. To je samozřejmě fotomontáž 🙂 Našel jsem to na netu, oni spolu nikdy nehráli, ale jednali o zápasu, ale ne v roce 1975

  4. Ahoj Robe, díky za velmi zajímavý a poutavý článek. Máš dar zaujmout čtenáře i posluchače a už se těším na Tvou knihu :-). Zeptám se Tě na Tvůj názor ohledně systému boje o šachový titul. Myslíš, že je spravedlivý ? Nebylo byl lepší, kdyby vyšel nový mistr světa z turnaje, jako je tomu skoro v každém sportu ? Takto by mohl být mistr světa někdo jiný a možná by to prospělo i popularizaci šachu. I když myslím, že díky dnešním (nejen) mladým talentům jsou šachy na vzestupu. A to je dobře :-).

    Měj se, Robert

    1. Ne, turnaj ne! Šachy nejsou cyklistika a kolik z jejich mistrů světa bylo skutečně považováno za nejlepší – ten samý rok Tour, Giro, Vuelta? Navíc turnaj je trochu jiná disciplína, když si lze udělat náskok porážením slabších soupeřů. A to vystihl právě Bobby po Curacau, když prohlašoval, že nemůže vyhrát turnaj, kde je tolik sovětských hráčů. A dnes již víme, že to tam férové nebylo a třeba v roce 53 také ne… A nedělám si iluze, že by se nějaké spřátelené aliance nevytvářely i dnes, takže by to zase byla částečně týmová soutěž. Spíš je škoda, že dnešní turnaje i zápasy jsou moc krátké. A také že se kvůli počítačům, aby se nemuselo přerušovat, hraje rychlejším tempem, takže to i vypadá, že dříve se hrály lepší šachy – ale nehrály.

    2. Ahoj Bobe,
      šachy jsou jenom jedny. Jakékoliv srovnávání s jinými sporty podle mě není OK. Jsem pro klasický zápas na xy partií, nejlépe na 24.
      Jj 🙂

        1. A PH samozřejmě taky děkuji za názor :-). Já jsem myslel spíš menší turnaj např. 4 nejlepších, kteří by prošli kvalifikací, ale to samozřejmě neznamená, že by nenastala znovu situace, kdy tam bude jeden Nor, nebo Američan a 3 Rusáci :-). Nebo naopak.

  5. Zajímavé téma.
    Soudím, že Karpova by Fischer porazil. Ale musel by Karpov být mistrem a Fischer vyzývatelem, jedině pak by měl motivaci. Proč si to myslím?
    Podle mě po vítězství nad Spasským se Fischer dostal na vrchol, odkud všechny cesty už vedly jenom dolů. Zápas MS dokázal hrát jen jako dobyvatel, ne jako obhájce. Jak správně Robert píše, jeho stylem nebyla údržba. Připočtěme si k tomu Fischerovu paranoiu a je jasné, že dostal jednoduše strach – strach, že prohraje, že nebude tak suverénní.

  6. Při vší úctě ke znalostem pana Cveka o šachové historii, troufám si namítnout, že tříletý výpadek v herní praxi na nejvyšší úrovni by byl pro zápas se skvěle připraveným Karpovem pro Fischera asi fatální. Podle mě by prohrál, Karpov byl už tehdy psychicky tak silný, že komplex Fischer by u něj nefungoval. Prostě by hrál své šachy a Fischer by díky výpadku praxe dělal chyby častěji než on. Spekulace ohledně jeho slabší výdrže bych nepřeceňoval:)
    K.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *