Výmluva na nemoc 2.díl

 

Jak už to bývá, tak někdy se najde spoustu zajímavých myšlenek a nápadů, tam, kde by to jeden nečekal a zase naopak. Chtěl bych první článek „Výmluva na nemoc“ rozšířit a některé věci ujasnit.

Samozřejmě toto není rada pro všechny. Pokud profík hraje partii za peníze, těžko se může rozhodnout nehrát (ačkoliv záleží na vážnosti nemoci), nebo dát partii za pět tahů za remízu.

Ps.: Ale stalo se mi jednou na slovenské lize když jsme hráli s Dunajskou Stredou, že jsem vyloženě hrál na „okamžitou remízu“ po dohodě s „kapitánem/sponzorem“. Protože jsem byl nemocný a druhý důvod byl ten, že kde jsme byli ubytování byla až do ranních hodin svatba… spal jsem jen pár hodin, byť ubytování bylo krásné. Čekala mě navíc partie s hráčem +2600. V tento moment jsme se (myslím) velmi rozumně dohodli, že budu hrát jen a pouze na remízu a je jedno kolik partie bude mít tahů.

Moje rady byly hlavně pro neprofíky a pro „starší“ šachisty. Tím starší to je zase hodně kdo se jak cítí, protože znám šachisty, co už po dvacítce tvrdí, že nejsou už tak mladí a necítí se tak dobře…

Obecně předchozí článek měl být zamyšlení nad sama sebou, poznat sám sebe. Protože pokud budu hrát partii a budu ji muset prostě hrát a budu ji chtít hrát na výhru a nebudu zdravotně OK, tak bude lépe ji hrát jiným stylem, než kdybych byl 100% fit. Rozumné bude nechodit do zápletek a raději se snažit vyhrát z rovné „nudné“ pozice, kde se spíše projeví zkušenost zralejšího šachisty, navíc nemoc neovlivní tolik průběh partie, protože se eliminuje počítání variant, které určitě bere nejvíce energie.

Ps.: Můj velký omyl byl na letošním MČR v Ostravě. Chtěl jsem hrát každou partii na krev. Takové nastavení není samozřejmě obecně špatné, ale je nutné vnímat průběh turnaje a před každou partií se sám sebe zeptat jak na tom jsem, jakou mám energii a dle toho přizpůsobit styl hry (zahájení). Proto byla velká chyba hrát KID s Tomášem Krausem a chodit do zápletek. Bylo to prostě špatné rozhodnutí. Měl jsem se rozhodnout hrát na výhru pomocí jednoduchých pozic a snažit se soupeře přehrát v pozicích bez většího počítání variant (samozřejmě netvrdím, že by se to podařilo, Tomáš je výborný šachista, ale vzhledem k okolnostem by to byla správná volba). Tak jsem už po zahájení stál na prohru. Byl jsem úplně KO. Navíc jsem se zdravotně úplně odrovnal, takovou ztrátu energie už moje tělo nevydýchalo…

Pokud je člověk nemocný, obecně ztrácí energii. Ještě v mládí se to dá udýchat, ale když už je člověk starší, měl by velmi rozumně zacházet se svojí energií. Stačí pak i relativně malý „výkyv“ a energie může jít dolů, nebo jinak napsáno, po několika hodinách hraní se to projeví.

Zdeněk Vybíral napsal do minulého komentáře, cituji:

Ahoj Roberte, tak mám pocit, že článek je mířený přímo na mě. Nejspíš jsem skutečně neměl s tou lehkou virózou (těžkým nachlazením) předminulý víkend hrát. Hlava nechtěla, cítil jsem to přímo fyzicky. Dokud stačilo vést jen obecné úvahy – kam postavit jakou figurku, jak obsadit volný sloupec atd., tak to jakž takž šlo. Jakmile nastala nutnost spočítat konkrétní taktiku, kromě mžitek před očima jsem neviděl nic. Po čtyřicítce opravdu člověk má stále méně energie, navíc i ty neduhy přicházejí častěji. Občas se vkrádá myšlenka: má to ještě smysl? Zvláště když člověk čelí čím dál mladším soupeřům. Pro sebe jsem si našel odpověď v tom, že si užívám radost ze hry samotné. Výsledek v tu chvíli není zas tak důležitý.

Ahoj Zdeňku. Přesně tak, bylo to na Tebe a nejenom na Tebe 🙂 Jak jsem psal, „náhodou“ se to stalo více mým svěřencům, se stejným výsledkem. Znova opakuji s věkovým průměrem 40+.

Zdeněk to píše jasně a výstižně. Co k tomu dodat? Doporučuji si den před partií (může být i více dnů) položit otázku/y: jak se cítím, jak jsem na tom zdravotně/energie a dle toho zvolit zahájení/strategii. Jenom dodám, že toto není nějaké utíkání z boje, na výhru se nemusí hrát jenom prudkým útokem a chaotickou pozicí, ale také postupným manévrováním, nebo přehráním soupeře v koncovce nebo v jednoduché pozici. Samozřejmě tyto úvahy by měly být ovlivněné stylem soupeře. ALE pokud je nemoc opravdu nepříjemná, je lépe na partii vůbec nechodit, pokud takovou možnost máte. Nemám smysl, pokud to nemusíte, se ještě více zatěžovat a ohrozit své zdraví.

Ps.: Nedávno zde ve vesnici zemřel jeden relativně mladší člověk jen proto, protože dlouhodobě přecházel nemoci, myslím chřipku, až to nevydrželo jeho srdce…

Má to smysl! To je jasné, člověk se stále učí a poznává se. Prohry ukazují směr, cestu a jsou velmi důležité. 

 

6 thoughts on “Výmluva na nemoc 2.díl

  1. Nemoc ovlivní hru každého hráče. Třeba i Magnuse Carlsena a jiných TOP hráčů. Zde je jeden z mnoha příkladů. https://www.chess.com/news/view/nepomniachtchi-clear-first-in-london-by-beating-struggling-carlsen?page=3

    „Vůbec nic jsem neviděl. Nemohl jsem uhádnout jediný soupeřův tah“, říkal Carlsen chraplavým hlasem v interview po partii.“ „Prostě jsem nastavil pěšce, neviděl jsem, že ho může soupeř sebrat, dokud mi ho nesebral.“

  2. Ďakujem za pekné rady. Ja sa cítim stále rovnako a som neskutočne rozbitý z hľadiska koncentrácie, unavený, že na oči nevidím niekedy a málo energie. Nemôžem si pomôcť, ten šach má na mňa veľmi dobrý vplyv. Tiež som si už niekoľkokrát hovoril, že idem na to veľmi zle. Hlásam, že budem hrať jednoduchý šach, ale bohužiaľ skoro vždy sa stane, že súper urobí nejakú menšiu či väčšiu chybu, ktorá vedie do zápletky a by sa mala dať využiť. Získam napr. materiál (kvalita), alebo lepšie šance na víťazstvo. Idem do toho povedzme do toho, zahrám 5-10 ťahov výborných ťahov a napokon to prehrám. Šachy hrám už len pre zábavu, aj prehratá partia má vie potešiť tak tu som to hral veľmi dobre. Chcem na tom pracovať.

    1. Velmi rádo se stalo. Vím jakou máte nemoc, netuším (vůbec) jak s takovou nemocí se lépe koncentrovat, nebo co na to/jak na to. Pokud to ale okolnosti umožňují, pak denně řešte taktiku (na šachovnici) a pokud možno v plné koncentraci.
      A (nějak) se naučit během partie koncentraci udržet, tedy si nějak rozumně odpočinout, třeba se trochu projít na čerstvém vzduchu, nebo si tvář opláchnout ve studené vodě – což je moje oblíbená činnost na vzpružení mozku.
      A dále bych se učil si šachy max. užít nehledě na výsledek.

  3. Roberte, opět jsi otevřel své osobní téma – hypochondrie, slabost, neschopnost vyspat se na hotelu jako doma ve své posteli…atd. :-). A doporučuješ, aby si člověk raději lehl doma do té své postele, protože zejména ve vysokém věku 40+ je možné při nějakých šachových aktivitách už i umřít… :-)).

    Myslím, že i tady na svém webu najdeš nějaké podobné „spřízněné duše“. Duševně nemocných je opravdu hodně – a nikomu z nich se tímto neposmívám. Ale každý by tento svůj problém měl umět pojmenovat skutečně a bez obalu, pokud už o něm sám a dobrovolně veřejně píše.

    Takže držím Ti palce, ať se se životem potýkáš i jinak než mudrováním nad pokročilým věkem čtyřicátníků stojících nad hrobem a trpících virózami :-)), a aby jsi časem objevil i jiné doporučení, než dávat si se životem šestitahovou remízu.

    1. Davide…kdysi jsi byl jiný level, Tvoje příspěvky měli hlavu a patu, pokud tedy neberu urážení slavných šachistů. Teď – nevím co se děje – je to trapné…
      Nechci o ničem spekulovat co se s Tebou děje, ale opravdu Ti upřímně přeji jen to nejlepší!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *