Výmluva na nemoc?

 

Tento článek vznikl jako okamžitá inspirace, ale také jako určité znamení. Během krátké doby jsem řešil přesně to, co nyní popíšu. U svých svěřenců.

Spousta mi napíše, nebo řekne, že prohráli, nebo prostě nehráli dobře, protože špatně počítali varianty, hodnotili pozici, nekoncentrovali se atd. A pak přijde dovětek „…byl jsem nemocný, cítil jsem se špatně, ale na to se nechci vymlouvat“. To je jenom vlastně na okraj, něco co MOŽNÁ mohlo mít vliv. Ale nechci to před trenérem moc zmiňovat, protože to by vypadalo, že se vymlouvám na něco, co mělo minimální vliv. Prostě klasická výmluva malého Tondy, co dostal pětku ve škole…

Ve skutečnosti právě TOTO MÁ FATÁLNÍ VLIV. 

Určitě každý z nás měl klasickou (malou) virózu. A určitě každý z nás ví, jak při této viróze prudce klesá energie a mentální dovednosti. Netřeba mluvit o fyzické síle a výdrži.

A jak při takovém stavu chcete hrát náročnou partii? Právě mnoho šachistů zde dělá velkou chybu a já nejsem vy-jímkou. Chtějí a jsou naučeni hrát tak jako normálně. Nebo tak jak se programují. „Budu hrát na výhru!“ 

Hrát tvrdě a nekompromisně na výhru, když máte mizivou energii, je vám špatně? To je přece hovadina.

Stejně to platí u toho, když máte moře starostí (dlouhodobý stres, problémy se spánkem atd.) a vy nevíte kde dříve skočit a pak hrát tvrdě na výhru vážnou partii? 🙂 To je více než pravděpodobné, že v NĚJAKÝ MOMENT  vám selže koncentrace, prostě to takto nezvládnete.

Přiznejme si to, nejsme roboti, máme nějaké limity, tělo si samo řekne, jenom ho naslouchejte.

Jak v takovém stavu doporučuji postupovat:

  1. Nejdříve si vůbec uvědomit, že se v takovém stavu nacházíte
  2. Pokud nemusíte, nehrajte, raději si lehněte, nebo jinak si odpočiňte, vaše tělo potřebuje klid a energii na boj s nemocí
  3. Pokud musíte, pak volte strategii bez zbytečných komplikací, hrajte co nejjednodušeji
  4. Klidně dejte pěti tahovou remízu pokud máte možnost, šachy nehrajete proto, abyste někomu něco dokazovali, hrajete je pro sebe. Pokud je to za tým, tak se poraďte s kapitánem
  5. Pokud vás pak někdo bude peckovat, jak jste nebojovný, vyhořelý za krátkou remízu a atd. Usmějte se tomu, udělejte to stejně jako Buddha, nepřijímejte tento „dar“, ať si myslí co si myslí, je to jeho problém. Uvidíte, že za chvíli na to zapomenete a život půjde zase dál

7 thoughts on “Výmluva na nemoc?

  1. Všechno je dneska nějak náročnější. Za mého mládí jsme si s takovými „běžnými“ chorobami moc hlavu nelámali. Jaké téměř chronicky nachlazený jsem asi nesehrál žádný turnaj úplně zdravý. Šachy se ale hrát nedají jen ve dvou případech – když máte horečku řádově 40, nebo když vás bolí zuby. S tím ostatním se dokážete vypořádat, pokud si dokážete vybudovat či vytrénovat dostatečně silnou vůli. Každý asi nebude Alechin, ale může to určitě zkusit. Ale pozor – jak člověk stárne, vůle slábne, a pak je určitě rozumné poslechnout Robertovy rady. Polemizoval bych snad jen s pravidlem 2, z boje se nemá utíkat, šachista má mít svou hrdost.

    1. Ahoj Marku a díky za reakci!
      Pravda je, a to jsem v článku nezmínil, že věkový průměr mých svěřenců je 40+ 🙂 A bylo to myšleno hlavně pro „starší“ šachisty, co už nemají energii jako ve dvaceti, kdy se dalo nonstop flámovat a pak jít hrát těžkou vážnou partii.
      Může být, šachová hrdost je jedna věc, druhá je zdraví, nebo jinak napsáno, zdravý rozum. Samozřejmě pak je velmi důležité co to je za partii, nakolik je důležitá atd atd. Ale je velká pravděpodobnost, že velká námaha (= těžká partie) při mírné viróze může spustit daleko větší. Zdraví máme jedno.

  2. Sám viem dobre, ako je hrať s ochorením, keďže mám nevyliečiteľnú diagnózu. Je to dosť také, človek nemôže očakávať nejaké tie dobre výsledky (môj prípad z 1550 na 1380 – neriešim to nejako). Snažím sa hrať, čo najlepšie, ale tak veľké problémy s koncentráciou (nie je žiadna) sa nedajú veľmi skĺbiť s dobrým šachom. Mal by byť vďačným, že tieto partie môže vôbec odohrať. Nabiť sa pozitívnou energiou a pokračovať v práci pri šachoch ďalej doma. Napr. som sa rozhodol tento týždeň, že okomentujem si nejako svoje posledné partie, hoci tých variánt bude pomenej. Samozrejme popritom riešiť taktiku, či partie klasikov.

  3. Děkuji Robertovi za pěkný článek, z větší části souhlasím. Lidé občas vyvozují dalekosáhlé závěry z jedné nepovedené partie (ať už mojí, nebo soupeřovy), ale nevědí, že šachistovi nebo šachistce třeba právě ten den nebylo dobře. Samozřejmě se to nedá použít jako univerzální výmluva, ale když hodnotím svá vystoupení, podobné faktory u sebe i u soupeřů beru v úvahu.

  4. Ahoj Roberte, tak mám pocit, že článek je mířený přímo na mě. Nejspíš jsem skutečně neměl s tou lehkou virózou (těžkým nachlazením) předminulý víkend hrát. Hlava nechtěla, cítil jsem to přímo fyzicky. Dokud stačilo vést jen obecné úvahy – kam postavit jakou figurku, jak obsadit volný sloupec atd., tak to jakž takž šlo. Jakmile nastala nutnost spočítat konkrétní taktiku, kromě mžitek před očima jsem neviděl nic. Po čtyřicítce opravdu člověk má stále méně energie, navíc i ty neduhy přicházejí častěji. Občas se vkrádá myšlenka: má to ještě smysl? Zvláště když člověk čelí čím dál mladším soupeřům. Pro sebe jsem si našel odpověď v tom, že si užívám radost ze hry samotné. Výsledek v tu chvíli není zas tak důležitý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *