Výkonová motivace 2. část

 

Teorie cíle snažení

Teorie cíle snažení je další významnou teorií zabývající se výkonovou motivací. Základním východiskem této teorie je existence dvou osobnostních typů. Lidé jsou buď orientováni na úkol, nebo u nich převládá orientace na ego. Výsledkem této odlišné orientace je nejen rozdílné chování, ale také smýšlení o příčinách úspěchu. Hráči orientovaní na ego považují úspěch za důsledek vrozených schopností a píle. Jejich hlavní motivací je podat co nejlepší výkon. Pro šachisty orientované na úkol je stěžejní předpoklad, že když na dosažení daného cíle vynaloží patřičné úsilí, musí to být odměněno úspěchem. Filozoficky bychom mohli oba typy definovat takto: „Jsem tím, kým jsem se narodil.“ (orientace na ego), anebo „Jsem tím, kým jsem se stal.“ (orientace na úkol).

Hráči orientovaní na ego chtějí především vyniknout, soupeřit s ostatními je pro ně možnost, jak se předvést. Vyhledávají disciplíny a úkoly, které jim umožňují vyniknout nad ostatními.

Pro hráče orientované na úkol je hlavním hnacím motorem radost z práce na sobě, dávají přednost takovým úkolům, které jim nabídnou novou, obohacující zkušenost. Netouží po tom, aby vynikli nad ostatními, ale usilují o vlastní sebezdokonalování. Mají rádi obtížné úkoly, protože jim dávají příležitost zjistit, jak dalece se zlepšili.

Oba typy orientací zachycují pochopitelně jen hlavní směr motivace, záleží ale také na konkrétní situaci. Protože i když sportovci orientovaní na ego nejsou ideálními týmovými hráči, protože usilují vyniknout jak nad soupeřem, tak i v rámci vlastního týmu, neznamená to, že se nedokáží zapojit a aktivně tým podporovat. Stejně tak sportovci orientovaní na úkol, kteří mají přirozený sklon podřizovat se potřebám týmu, rovněž touží po vítězství a chtějí ukázat, co umí.

V tréninku preferují hráči orientovaní na úkol rozvoj vlastních dovedností, mají větší trpělivost při procvičování méně zajímavých nebo stereotypních úkonů. Tréninkové úkoly chápou jako možnost naučit se něco nového. Pro hráče orientované na ego představuje trénink především prostředek, jak získat vůči protihráčům výhodu.

Výkonová orientace hráče se dostává do vzájemné interakce s prostředím, které nazýváme motivační klima. Motivační klima může být nastaveno tak, že je v souladu s přirozenou orientací hráče, ale také může vytvářet prostředí, které je v protikladu. Prostředí je tvořeno nejbližším okolím hráče: rodiče, trenér, spoluhráči atd.

  • Klima mistrovství je prostředí, které podporuje orientaci na úkol. Hráč je podporován v rozvoji svých kompetencí. Oceňována je především práce na vlastním sebezdokonalení, vytrvalost a vynaložené úsilí. Každé zlepšení, byť nepatrné, je pozitivně přijímáno. Nižší je pak důraz na výsledky.

  • Klima soutěžení je naopak prostředí, kde je hlavní důraz kladen na výkon a soutěžení. Hráči jsou hodnoceni podle dosaženého výsledku. V takovém prostředí se dobře cítí sportovci orientovaní na ego.

V klima mistrovství může hráč například sklidit uznání za nějakou povedenou partii v turnaji, třebaže celkové výsledky mohou být průměrné. V prostředí soutěžního klima je oceňován pouze celkový výkon v turnaji. Skvělá výhra proti silnému soupeři není tak důležitá, pokud je vystřídána kolísavou výkonností proti slabším soupeřům. V týmových soutěžích bude pro mistrovské klima stěžejní stabilní výkon všech hráčů. Aby žádný hráč výkonnostně příliš nevyčníval jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Pro klima soutěžení pak bude stěžejní mít v týmu výkonnostní superstar, která svým mimořádným výkonem potáhne celý tým.

Nastavené motivační klima hraje důležitou roli pro vznik a udržení motivace. Pro slabší hráče je obtížné udržet si motivaci v prostředí, které je prodchnuto soutěživostí, rivalitou a kde je oceňován pouze výkon. Svými výkony totiž nikdy nebudou konkurovat silnějším hráčům. Těžko proto mohou očekávat, že někdo jejich snahu ocení. Motivace typu „Makej a budeš stejně dobrý jako ostatní.“, zde většinou nefunguje, protože to předpokládá, že se silnější hráči nebudou časem taky zlepšovat. Slabší hráči mají často problémy se sebedůvěrou. V klima soutěžení ale nemohou reálně dosáhnout takového úspěchu, aby je to přesvědčilo o vlastní zdatnosti. Proto je pro slabší hráče vhodnější, když se pohybují v prostředí, které vytváří klima mistrovství. To jest v prostředí, které oceňuje dosažený pokrok, postupné zlepšování, prohlubující se zručnost a klade důraz na osvojování si nových znalostí, nikoli individuální výkon a vzájemné soupeření. V takovém prostředí trenér oceňuje každé dílčí zlepšení, každou osvojenou koncovku, každé zlepšení propočtu variant atd. Ocenění osobního rozvoje je způsob, jak ve svěřencích posílit sebedůvěru i motivaci.

Motivační klima mistrovství je svým způsobem univerzální. Může být aplikovatelné na celou skupinu svěřenců, protože nevychází ze soutěživosti a neoceňuje jen některé, ale nabízí uznání všem bez rozdílu. Motivační klima soutěžení je dobré aplikovat tam, kde pracujeme se skupinou šachistů se srovnatelnou silou, kde lze dobře využít efekt soutěživosti a zdravé rivality. Soutěžní klima můžeme uplatnit zejména u zkušenějších hráčů, protože ti většinou nemají problémy se sebedůvěrou a neúspěch nenahlodá jejich sebevědomí. Konkurenční prostředí vnímají spíše jako stimul k usilovnějšímu tréninku.

Co je to výkon a jak lze definovat úspěch

Co si máme představit pod pojmem úspěch či neúspěch? Jak poznáme, že předvedený výkon byl dobrý či ne? A existují vůbec nějaká objektivní kritéria, podle kterých bychom se mohli řídit? Přestože objektivní kritéria v životě často existují, v šachu nám k tomu například docela dobře slouží Elo, člověk si vždy vytváří vlastní systém hodnot, který je poplatný jeho subjektivním představám a podle kterého posuzuje své výkony. I když je výkonová motivace často výsledkem vlivu rodičů, děti od rodičů převezmou pouze postoje, nikoli standardy výkonu. Ty si později utvářejí sami podle vlastních jedinečných kritérií.

Pojetí výkonu proto nemůže být jiné než čistě subjektivní. Každý člověk má individuálně nastavenou svou výkonnostní hranici, podle které svůj výkon posuzuje. Co je pro jednoho dostatečný výkon, u jiného tomu tak být nemusí. Velkou roli zde hrají ambice hráče a výchozí pozice. Hráč s ratingem 1600 bude mít parametry výkonu nastaveny jinak než hráč s ratingem přesahujícím 2300 elo bodů. Své výkony porovnáváme se svým výkonovým standardem. Pokud jsme svým výkonovým standardům dostáli, budeme spokojeni, i když bude náš výkon v porovnání s ostatními horší. U výkonové motivace jde navíc také o pocit spokojenosti s předvedenou hrou. Což je další důležitý faktor. Například výhra v slabém turnaji není totéž jako výhra v prestižním turnaji, 7 z 9 proti slabším soupeřům není totéž jako 7 z 9 proti prvotřídním soupeřům, 5 z 9 nemusí být lepší výsledek než 4,5 či 4 z 9, protože z hlediska výkonnosti je důležité, proti jakým soupeřům bylo tohoto výsledku dosaženo.

Motivace a výkonová motivace se překrývají a v řadě případů splývají, rozdíl je ale v jejich vnitřní dynamice. Motivovaný šachista soustředí svou energii k tomu, aby dosáhl úspěchu. Přičemž úspěch je definován nějakým konečným cílem. Při výkonové motivaci jde o dosažení určité subjektivní úrovně výkonu, která nemusí být spojena s žádným konkrétním cílem. Cílem je naplnit subjektivně daná kritéria, a to bez ohledu na celkový výsledek. Cílem není vyhrát nebo soupeření s ostatními, ale snaha ověřit si vlastní schopnosti. Běžec při závodech může oslavovat dosáhnutí svého osobního rekordu, třebaže jeho zaběhnutý čas může být v porovnání s jinými běžci zanedbatelný.

V šachu se takovým cílem může stát snaha zahrát pěknou a ucelenou partii. Bodové hodnocení si sice uchovává svůj význam, ale do popředí se dostává úroveň a kvalita předvedené hry. Všichni šachisté rádi vyhrávají, ale obecně máme větší radost, když se nám partie zvlášť povede, než když se soupeř přehmátne a partii pokazí.

Vážení přátelé, tím končí tato rozsáhlá a náročná část věnována motivaci. V dalších dílech se budeme věnovat odvrácené straně motivace: konfliktům, frustraci a stresu.

Mgr. Bc. Martin Pardy

2 thoughts on “Výkonová motivace 2. část

  1. Opäť ďakujem p. Pardymu za vynikajúci odborný článok. Bolo to veľmi zaujímavé čítanie hlavne to, že aké rozdiely vznikajú v klíme majstrovstva a súťaživosti. O tom, aké to môžu mať silnejší šachisti. Tie teórie sú celkovo veľmi dobre, dá sa z toho získať dosť veľa informácií.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *