Nedávno jsem natrefil na článek na FB o Capablancovi, že nebyl génius, ale dodržoval určitá pravidla (jednoduchá) a proto hrál tak dobře. Doslova cituji: "Mnozí ho uctívají jako „Mozarta šachu“, ale José Raúl Capablanca nevyhrával zázrakem nebo nepochopitelnými genialitami… ale díky tak jednoduchým principům, že se zdají být až samozřejmé." Rád bych dal odkaz na zdroj, ale ten už mi z FB zmizel a nenašel jsem ho. Stejně jako ty pravidla, ale byly to nějaké věci typu, "hrát jednoduše", "vysedět soupeře" a podobně.

Co na to mám, jako slabý velmistr říci? Je to totální nesmysl. Čím silnější hráč je, tím ví, jak jsou všemožné poučky a pravidla úplně k ničemu. Rozhoduje konkrétní hra. To co je na šachovnici. Vůbec nic nemusí platit, ani materiál.

Pro slabší šachisty jsou samozřejmě určité postupy, pravidla a poučky důležité, aby se (v tom) orientovali. Ale co jste silnější, zjišťujete, že šachy je velmi konkrétní hra a "obecné pravdy" vůbec nemusí fungovat. Je jenom jedna pravda - KONKRÉTNÍ pozice na šachovnici a vaše rozhodnutí.

Už jsem zažil doslova stovky příkladů, kde svěřenec běduje, že zahrál tah v zahájení, který se "tam normálně hrává", ale byl špatný. Jak to? A já vždy odpovídám: "pozici je třeba řešit konkrétně". Je dobré vědět obecné návody, například v sicilské je dobré hrát černými ...d5, jenomže otázka je KDY? Kdy je to dobré, není to přece vždycky. Záleží na KONKRÉTNÍ pozici. Někdy to je dobré a někdy ne. Čím je hráč silnější, tím více zná a cítí, kdy to je OK a kdy to není OK. A to je cesta k mistrovství.

Když se vrátíme ke Capovi, tak je absurdní, že se řídil výhradně nějakými poučkami. Hrál prostě silné tahy, cítil pozici, věděl kde postavit figury a jaký plán zvolit, všechno (co bylo třeba) propočítal. Byl i skvělým praktikem, takže věděl kdy se bránit, kdy do protiútoku atd. A navíc výborně cítil profylaxi, tedy zamezit hru soupeře a hrál na figury soupeře. Ale to, kdy poznat jestli je dobré to nebo tamto, na to je třeba šachy opravdu velmi dobře umět a celé to (správně!) propočítat a ohodnotit. Capa na to (všechno) měl geniální cit. Navíc skvěle a velmi rychle počítal varianty.

Snažit se navodit dojem, že po zvládnutí nějakých pouček budeme hrát jako Capablanca je nejenom, diplomaticky řečeno nešťastné, ale také vyloženě škodlivé.

Na závěr pár slov - poučky a pravidla vám pomohou, ale jsou to jenom nějaké šipky kde máte jít, jít musíte sami. A Capa byl šachový génius a možná největší jaký kdy byl.

Robert Cvek