Ideální šachový trénink by měl být rozdělen na 3 kategorie – šachový trénink, nešachový trénink a fyzický trénink. Všechny tři skupiny jsou důležité a doplňují se.


A) Fyzický trénink

Hlavní přínos tréninku fyzičky (rychlá chůze, běh, plavání, kolo atd.) je jednoznačně v podpoře pozitivního naladění pro celý den a vůbec pro celý život a zisk energie. Nicméně zde bych chtěl varovat (i po svých neblahých zkušenostech, kdy jsem skončil na kapačkách) – nepřehánějte to! Poslouchejte své tělo. Pokud jste po pohybu polomrtví a nezdravě unavení, děláte to špatně a tělo si huntujete. Pokud ale naopak jste osvěženi a cítíte se lépe než jste s pohybem začali, pak to je zcela OK. Sami si můžete udělat „test“. Běžte na procházku. A zkoušejte různou délku a rychlost chůze. Stane-li se někdy, že přijdete hodně unavení a budete KO, pak jste si naložili více než jste měli a energii jste nezískali, ale ztratili.

Další obrovský přínos rozumné fyzické aktivity je samozřejmě zdraví. Pokud nebudete zdraví, hned se vaše šachová síla zmenší a někdy opravdu hodně (samozřejmě jediný problém nebude jenom špatný šachový výkon…)

Ps.: To si myslím, že je rozhodující. Mnoho lidí to přepíná a pak se diví, že jsou KO. Daleko lépe si dát třeba svižnou 45 minutovou procházku, po které budete fit a pln energie, než to přehnat na 90 minut a být pak bez energie, unaven na posteli. Uvědomte si, že je relativně tenká linie mezi posílením a naopak vyčerpáním organizmu.

Ps..: Určitě znáte ten mizerný pocit, když jste zavření doma a nemůžete/nechcete se hýbat a naopak. Někdy opravdu stačí svižná třiceti minutová procházka a cítíte se skvěle. A nyní takový experiment Zkuste plně trénovat když se necítíte dobře (před procházkou) a naopak po procházce – je to přímo zdrcující rozdíl. I proto je pro šachy nesmírně důležité fyzická aktivita. Samozřejmě další vliv je ve vážné partii.

Ps…: Pak není udivující, že někomu skutečně může zlepšení fyzičky a vůbec začlenění pohybu do tréninku zlepšit šachovou výkonnost (a někdy hodně).

B) Nešachový trénink

Již jsem napsal na tomto webu hodně o nešachových vlivech. Nadále na sobě a na mých svěřencích vidím na kolik jsou nešachové věci rozhodující, někdy (často) vyloženě rozhodují. Zjistil jsem a učím se, jak (to) dělat, abych na partii měl energii a tím pádem i koncentraci (šachová koncentrace bez energie nejde, mít nejlepší šachovou koncentraci na partii je nejdůležitější věc z nešachových věcí). Zjistil jsem, že někdy je daleko lepší se vůbec na partii nepřipravovat a místo toho jen relaxovat (o tom by časem měl vyjít blog na sachovetreningy.sk ). Musíte zkrátka poznávat sám sebe a všechno si zapisovat.

Ps.: To je právě kámen úrazu. Kdo to dělá? Že by měl šachový deník? Kde si všechno píše. Skoro každý neustále dokola opakuje stejnou chybu. Často si uvědomíte po neúspěchu chybu, ale pak je lidské na ní za nějakou dobu zapomenout a opakovat ji znovu.

Základem je vaše nejlepší koncentrace, kterou musíte (měli byste) neustále posouvat a zlepšovat. Je hodně moc různých dobrých ale i negativních věcí co vaši koncentraci ovlivňuje. Je na vás, abyste na tomto pracovali. Doporučuji vám prostudovat moje články na toto téma (já vím, že velmi chybí nějaké třídění…). Dále vřele doporučuji knihu od Terryho Orlicka na cestě k vítězství a pak knihy od Mariána Jelínka ( například strach je přítel vítězů atd.).

Ps.: Akorát jsem zjistil, že pan Jelínek vydal novou knihu: Neztraťte motivaci v době blahobytu – okamžitě si ji musím sehnat, to je mi ale náhoda. Chvíli přestanu kontrolovat co géniové píši a hle nový poklad je zde.

Opravdu vám mohu jenom znovu napsat – nešachové věci jsou nesmírně důležité a jsou to často ony, kdo vás brzdí ve vašem šachovém růstu. Právě nešachový problém často spouští šachové problémy. Pak můžete třeba vyřešit sto pozic na realizaci převahy, ale pokud budete mít špatné nervy, malou sebedůvěru a strach (a další pohromy), stejně to dopadne jako před tím… . A vy se pak zcela mylně budete domnívat, že na to prostě nemáte. Přitom jste neobjevili kořen onoho problému.

Základní cvičení na nešachových věcech je

= autosugesce

= vizualizace

= auto hypnóza (přiznám se, že to jsem ještě na sobě nezkoušel)

= a samozřejmě pak nešachovým věcem pomáhá fyzické cvičení a kvalitní šachový trénink (vzájemně se ovlivňují)

Šachový tréning

Problém šachového tréninku je jakoby dvojí, co děláte a jak to děláte. Přitom to jak to děláte je podle mě asi nejdůležitější. Napište si sami, kolik energie a koncentrace dáváte do tréningu? Zamyslete se nad tím a prosím po pravdě napište. Nespěchejte.

Vsadím boty (ačkoliv bych o moc nepřišel ), že drtivá většina trénuje s minimální koncentrací a energií. Někteří přímo energií šetří a ne málo – trénují tak „aby se moc nezapotili“ a pak se diví, že ve vážné partii „najednou“ jsou jakoby ochromení, nebo přímo slepí, nebo jim „zcela záhadně“ odejde energie – hledí do partie „a nic je nenapadá“ max. co bude k večeři. Čemu se diví? Pokud se učí a učili dlouhé roky trénovat „bez energie“ tak těžko ji pak mohou čekávat u partie. Vždyť učili svůj mozek, že jak tam jsou šachy a figurky a nějaký problém, tak se rychle a snadno (povrchně) vyřeší. Hlavně žádná námaha a pak sedí u partie a problémů je mnoho…hlava není zvyklá na takovou práci.

Musíte si uvědomit, že mozek funguje podle toho jak ho učíte. Zvyká si. Třeba i proto je skvělý tréninkový proces taktiky – tzv. metoda datel.

Vřele bych vám doporučil, aby trénink nebyl samozřejmostí, ale abyste se na něj speciálně naladili. Naučili se nějaké formulky (viz.třeba Orlick) , které vám pomohou jednak naladit koncentraci a pak ji udržet, nebo znovu naladit, když ji ztratíte (a hlavně z kraje to bude velmi často). Připravte se na to, že vydáte ze sebe maximum energie, nebudete se vůbec šetřit. Z kraje stačí třeba 30 minut, pak můžete přidávat, ale nic neuspěchat.

A právě to všechno byste si měli zapisovat do šachového notesu – hodnotit každý trénink a hledat tak „cestu k dokonalosti“ a poznávat sám sebe. To platí pak i pro vážné partie a celý turnaj.

Měli byste postupně lepšit a lepšit tréninkový proces a tím pak se bude lepšit i vaše partie a vůbec vaše šachová výkonnost.

Ps.: Těžce na cvičišti lehce na bojišti platí i v šachu

V prvé řadě musím upozornit čtenáře, že nejsem na tuto problematiku odborník, napíši hlavně svoje názory a pak (známých) trenérů, které jsem četl.

Hra na slepo.

Nemám dar hrát dobře na slepo. Nikdy mi to moc nešlo. Hrál jsem pouze dvě partie na slepo (současně a vyhrál obě), což mi šlo celkem v klidu, ale nikdy jsem se nepokoušel o víc, nelákalo mě to a to platí do dnes. Že jsem v tomto oboru slabý jsem hodně cítil v Novém Boru, kde často spoluhráči na slepo analyzovali. Rychle si řekli jak stojí figurky a už začali analyzovat. To jsem nikdy nestíhal.

Jsou hráči, kteří nemají tak velkou praktickou sílu, přitom dokáží hrát na slepo velmi dobře. Je to zřejmě nějaký dar, nebo talent. Samozřejmě se dá rozvíjet.

Zajímavé je, že není jedna metoda hry hraní na slepo. Někdy si představuji pohled ze shora (tak to mám já, jako kdybych byl orel a kroužil nad šachovnicí), jiný zase z boku a někdo si jenom představuje spojitosti na šachovnici, třeba že z pole a7 mohu na f2 střelcem atd.

Pojďme se nyní podívat jak může pomáhat trénování na slepo

Myslím si, že trénovat pomocí řešení určitých pozic na slepo je velmi dobrým doplňkem klasického tréninku. V prvé řadě si uvědomujete spojitosti na šachovnici. Často musíte „vidět“ celou šachovnici a představit si velmi dobře, jak figury spolupracují, co soupeř hrozí atd.

Dále vidím velký přínos v propočtu variant a to sice

a) dokážete si pak u partie na slepo představit nějakou pozici, která vynuceně vznikne (většinou jde o pozice, které se hodně změní od té původní) a rušil by vás pohled na původní pozici. Takže se stačí dívat někam bokem, nebo do stropu (či zavřít oči) a představit si takovou pozici a dále ji analyzovat

b) váš propočet se zpřesní a nebudou vám (tolik) vypadávat různá pole, nebo zapomínat, že figurka už nestojí na původním poli, ale v propočtu už šla jinde.

Před čím varovat

Jde o velmi obtížnou disciplínu. Rozhodně doporučuji postupovat velmi pozvolna a pomalu. Dále bych doporučil začít velmi lehkými věcmi. Například mám střelce na f1 a jak nejrychleji se dostane a2, nebo na která pole může jezdec z e6, nebo jednoduché jedno tahové maty atd. Z kraje opravdu postupujte velmi jednoduchými kroky. Proč? Pokud by byl trénink příliš těžký a obtížný, pak by hrozilo, že byste se jednak příliš vyšťavili a unavili a také byste mohli vyloženě shořet a obecně by vás šachový trénink znechutil.

Odkud čerpat

To je problém, který jsem asi před 3 roky řešil tím, že jsem si našel „jednoduché“ úlohy (v té době jsem udělal velkou chybu, že to právě byly docela dost těžké úlohy) a ty jsem si sepsal buď do sešitu, nebo na papír. Tedy klasicky B: Kg1, Dg3 …a pak černého a tam jsem si napsal BNT/ČNT a z druhé strany sešitu jsem si psal řešení. Když jsem to pak na slepo řešil, tak jsem si pozici v duchu stavěl a po vyřešení jsem se podíval do sešitu na řešení, zda to je OK.

Neznám literaturu, která by byla takto dělána, pokud ji znáte, budu moc rád, když ji do komentáře uvedete.

Závěrem