Měl jsem často sen o velkých cestách hlubokým lesem, když jsem byl mladší. Ani ne tak sen, jako přání. Vyrazit si do přírody, nejlépe hlubokého lesa a mít sebou šachy. Tedy bágl s proviantem a pak oblíbenou magnetickou soupravu a (šachovou!) knihu. Nejlépe partie Bobbyho Fischera.

Měl jsem i vytipované místa v ježnických lesích, kde bych se zastavil na místech kde bylo uděláno menší posezení. Docela jsem se divil, proč to tam někdo udělal (postavil). Bylo to hluboko v lesích, kde jsem v podstatě nikdy nikoho nepotkal, nepočítám-li lesní zvěř.

Ty místa jsem dobře znal, protože jsem tam nejenom chodil, ale také jezdil na kole. Krása těchto míst je také v tom, že je nekonečná, berete-li svůj život za nekonečný.

Udělat si takový výlet s oblíbenou knihou a přemýšlet nejenom nad tahy Bobbyho, ale vůbec nad šachem, kariérou, tréninkem atd. je něco, co rozhodně stojí za to. Po všech stránkách. Bohužel, ten batoh s šachovnicí a knihou vždycky chyběl. Proč? Protože to byl sen, přání, které zůstalo nenaplněno. Ale třeba nyní, po tolika letech, si to splním. Možná už ne v ježnických lesích, ale někde jinde. Lesem, zadumám sám se sebou, knihou a šachovnicí. Dokonalá kombinace.

Je léto, je krásně. Je to přesně ten čas, který vybízí k podobným procházkám a výletům. Není na co čekat, je třeba vyrazit. Možná najdete daleko více, než "jen" hezký pohled na partii a krajinu a dobrý pocit z výletu. Protože často tyto procházky či výlety jsou cesty za vlastním poznáním.

Robert Cvek