Trénink v šachu je samozřejmě důležitý. Pokud se tedy chceme zlepšit. Učíme se různé pozice, zacházet s figurami, zahájení, plány atd. Nicméně přesto je to všechno - jakoby - nedokonalé, protože to (někdy/často) nefunguje.
Obrovský problém šachu je ten, že
a) jsou velmi konkrétní
b) praktické
Kolikrát se stane, že hrajete podle nějakých pouček, ale kterou si máte vybrat? Někdy si jakoby protiřečí. Mám pozici otevřít nebo ne? Poučka říká, že když mám náskok ve vývinu, tak ano, ale zase soupeř má dvojici střelců, nerozehrají se mu střelci?... Mám mu zdvojit pěšce? Poučky říkají, že mu mám oslabit strukturu, ale zase bude mít sloupec, co je více?...
A to zdaleka není všechno, to je jenom úvod do složitosti šachu, protože:
V jakém jiném sportu nebo činnosti stačí chvilková nepozornost a předchozí třeba 3 hodinová práce je pryč. Můžete stát sebelépe, udělat mnoho skvělých tahů, ale stačí jeden - velmi špatný tah - a je všechno ztraceno.
Můžete se koncentrovat 4 hodiny, 4 hodiny opravdu makat a pak na jednu chvíli (i pár sekund) nedávat pozor a je všechno ztraceno.
Vše si neustále kontrolovat, hlídat si čas. Počítat... navíc proti vám sedí soupeř, který se ne a ne nechce vzdát. Stále klade odpor. Vymýšlí léčky, komplikuje pozici. Zvyšuje napětí.
Osobně v šachu považuji za velmi důležité toto trénovat. Protože nejde jen o to "to vydržet" šachově, tedy počítat a kontrolovat, ale také nešachově. Kolikrát to "bolí", zase kontrolovat a zase počítat a zase a zase....hlava bolí. Kolikrát v hlavě zazní myšlenka "už bych chtěl mít klid, technickou pozici kde soupeř nic nemůže", ale ta je stále v nedohlednu. Soupeř je velmi houževnatý. A tak moc se chce zahrát pěkný tah bez přemýšlení, ale...to je přesně ideální cesta udělat hrubou chybu a nejenom promarnit 3 hodinovou práci, ale zkazit si celý večer.
Vracím se akorát ze soustředění šachové školy GAMBIT domů do Ovy vlakem (rozehrávali jsme pozice na čas). A znovu musím potvrdit, jak je klíčové to vydržet. Celou partii. Makat.
Šachy jsou těžkou hrou, ale bohu dík!
Robert Cvek
