Ležím v posteli (moje oblíbená poloha) a ťukám do notebooku. Venku svítí slunce a skrze otevřené okno cítím, že jaro pomalu přichází. Mám moc rád barevný rozkvět přírody jara. Je „doba“ na malou úvahu, či zamyšlení o šachu.

Šachy jsou přes to všechno hra. Mohl bych napsat pouze hra, ale to slovo pouze by rozhodně nebylo z mého nitra.

Již mnoho lidí se mě ptalo na užitečnost šachu či smysluplnost. Proč obětuješ tolik času a energie posouváním figurek po šachovnici? Je to proto, protože se šachem živíš? Není to škoda takto plýtvat časem? Jaký to má smysl?

Podobné otázky jsem již nejednou dostal a odpověděl jsem na ně právě s ohledem na čas, na dobu kdy mi tyto otázky byly kladeny. Ještě před cca čtyřmi léty bych hned odpověděl. Jj, je to ztráta času a rád bych dělal něco jiného. Nebaví mě to, nenaplňuje mě to, jsem z toho skoro nešťastný.

Časy se mění jako roční období.

Nyní bych odpověděl úplně jinak. Dokonce i kdybych věděl, že se nezlepším ani o milimetr, stejně bych s vášní a energií šachu věnoval  čas (a nemalý). Proč? Protože mě to prostě baví a naplňuje. Nic více v tom nehledat. Dokáže mě to tak pohltit, že jsem šťastný. Znáte ten moment/pocit/stav, když všechno zmizí… prostoročas přestane existovat a vy se rozpustíte v činnosti, ani nevíte že existujete. To je prostě nádhera. Nepopsatelné.

I když se někdy nedaří a prohrávám.

Je to jako v životě.

Šachy jsou pro každého něčím jiným. Někdo je vnímá vyloženě jako sport – výsledky, elo body atd. Někdo zase jako vědu, analyzuje hodně zahájení, bádá nad pozicí atd. A někdo jako umění, hledá krásu v šachu. A mnoho z nás, včetně mě, vidíme v šachu jednou krásu, jindy čistě sport a někdy vědu.

Co je smysluplnost? Jak máme trávit čas?

Je rybář hlupák, že sedí u břehu řeky a čeká někdy hodiny až se chytí ryba, kterou stejně pak pustí zpět. Je hlupák ten, kdo medituje hodiny a hodiny každý den? Je hlupák ten, kdo hodiny jen tak sedí a vyhřívá se na slunci?

Já těmto lidem velmi rozumím (lépe psáno – cítím), protože bych dokázal trávit hodiny a hodiny jen tak díváním se na krásu řek, lesů, polí a luk.

Slunce mi lehce dopadá na pravou ruku, jako kdyby mi už říkalo, „pojď,pojď…“. Co nevidět půjdu se svými úvahy do lesa. Už vidím jak u pařezu zamyšlen, o kořeny opřen dumám. Vítr si se mnou lehce pohrává a vidím…to se nedá popsat…v ten moment už na nic nemyslím.

Ze své vlastní zkušenosti mohu napsat, že činnost, která vás naplňuje a pohlcuje je pro vás požehnáním, dělá vám život daleko barevnějším a pestřejším jako krásy jara.

A kdo to necítí, pak šachy vnímá jinak, třeba jako jenom desku s figurky co pokrývá prach. Hra co se někdy hraje, když je deštivý podzim.

A nenechte se tlačit okolím, že musíte dělat to a tamto. Nebo že je užitečné to a ono. Řiďte se srdcem.

A to je moje odpověď na to, proč šachy dělám. A budu dělat.