Dobrý den, po prázdninách které jsou v polovině začnou klepat na dveře šachové soutěže a podzim se zeptá každého z nás, co nového umíme? V čem jsme se zlepšili a jaké ambice máme pro nový šachový ročník? Pro radost, pro spokojenost a ne jenom pro výhry a ELO body jsou tady pro každého kdo chce se zlepšovat připravené přednášky s Robertem Cvekem. Určitě se máte na co těšit, tak například v sprnu bude přednáška na téma jak správně trénovat a to se může hodit, na září začneme zahájení a určitě se bude líbit, Jf3 a c4 je zahájení strategické, flexibilní a nejdůležitější je tady to čemu rozumíte, než to co máte naučené z knih a i tady Vás připraví výborně Robert. A samozřejmě koncovky, královská kategorie šachové hry, jestli hledáte opravdu zlepšení a radost z této hry, tak doporučím začít tady. Budeme pokračovat v koncovkách a podíváme se na teoretické pozice, to už je opravdu něco, co pomůže. Je důležité vědět, do jakých koncovek ze střední hry přejít a i tady může Robert být tím správným mentorem.
Už jsem se několikrát zaměřil na správný nešachový trénink, ale co čistě šachový? Jak správně trénovat? Jakou literaturu studovat? Je trénink i hraní volných partií na internetu? Jak správně trénovat paměť? Je dobré řešit diagramy z šachovnice nebo z obrazovky? Je dobré se učit hrát naslepo? Skutečně je nejlepší přehrávat si vzorové partie na dvou šachovnicích? Proč trénink dělím na tzv. tvrdý trénink, měkký trénink a nešachový a co by se mělo studovat nejvíce? Jak se co nejlépe učit motivy? Atd atd. Zaměřím se i na to, jaký je rozdíl mezi tzv. dokonalým trénink a pak tím skutečným - jsme lidi, nejsme roboti.
Jak vidím případ Rausis
Dlouho jsem se odhodlával s psaním tohoto článku. Psát bych ho neměl ze dvou důvodů. První je ten, že ztrácím čas - byl jsem dlouho pryč a místo toho abych trávil čas s rodinou, tak jsem opět u počítače a co hůř, na internetu. Druhý důvod je ten, že cokoliv zde psát o takové věci je kontroverzní. Lépe by bylo nic nedělat, nic nepsat. Ale je tu ještě třetí rozměr, a to sice nějaký vnitřní kompas, který mi velí napsat co si myslím o této věci.
Konečně se nám s Robertem podařilo dát do kupy, snad, všechny staré články z let 2016-2018.
Nebylo to vůbec snadné dát dohromady, ale podařilo se.
Chtěli bychom vám na našich stránkách postupně tyto věci dávat ke čtení. Sice jsou starší a některé věci by možná Robert viděl dneska trochu jinak (Bobby: Jojo, je to tak, ale jádro je určitě dobré :-) ), ale myslím si, že určitě stojí za přečtení! Byla by velká škoda, kdyby skončily v zapomnění.
Určitě krásná partie, určitě historická a určitě jedna z těch, které stojí si připomenout a nebo i znát. Toto je krásná partie, toto jsou šachy, které někdy postrádají logiku, které někdy bolí a které někdy umí pohladit po duši a srdci. Toto je partie, která má vše!
V této partii je energie, síla, vůle a myšlenka, o které věřím že je nesmrtelná. Partie se opravdu povedla a kdo jí zná, rád si jí připomene a kdo jí nezná, věřím že dnes pozná, toto je opravdu pecka.
Lubomír Ftáčník asi zahraje svojí životní partii, možná mě opravte, ale nevím jestli má ještě lepší partii v zásobě, protože toto je partie, kterou jen tak leccos nepřekoná. Jeho soupeř, Polugaevský to byl v té době tank, hráč který už pohledem odebíral sebedůvěru a i on vstoupil krásně do dějin šachové hry.
Apetence značí touhu něco vykonat nebo touhu po něčem. Jinými slovy je to vyjádření toho, že člověk je něčím nebo někým přitahován. Konflikt dvou apetencí nastává tehdy, když se musíme rozhodovat mezi dvěma či více možnostmi, přitom každá z nabízejících se možností je pro nás stejně atraktivní a žádné z nich nedáváme přednost před ostatními. S tímto druhem konfliktu máme všichni vlastní zkušenost. Není totiž možné projít životem, aniž bychom nemuseli dát něčemu přednost na úkor něčeho jiného. Někdy je takové rozhodování snadné, protože v průběhu let dochází k změnám priorit a my se prostě rozhodneme na základě aktuálních hodnot. Někdy je takové rozhodování naopak bolestivější, protože změn nedoznaly naše priority, ale naše možnosti vinou školních, rodinných či pracovních povinností. Obecně však konflikt dvou pozitivních možností k životu patří, protože máme mnohem více zájmů a přání, než nám naše možnosti dovolují. To je samo o sobě živnou půdou pro vznik konfliktu. Člověka máloco bolí víc než to, když se musí vzdát nějakého svého snu.