1457 
"Jestliže Anderssen s Čigorinem hledali nejasno na šachovnici, pak Capablanca je veden logikou šachu." Lasker
V roce 1927 Capablanca prohrál s Aljechinem přestože byl čistě šachově výše, ale nedokázal zvládnout emoce a hlavně své zdraví. Hlavně srdce, to tajuplné místo, bylo nejzranitelnějším místem šachového génia.
Malý Capablanca byl tak rozrušen při hraní šachů v místním klubu, že raději nakonec hrál šachy jen doma(!) Někdy kolem jeho osmi let na tři roky přestal hrát šachy úplně (!)
Měl jsem jednou přednášku v Mostě na téma psychika malého (mladého) šachisty. Pamatuji si do dnes, jak jsem zdůrazňoval, že u malých dětí je strašně důležitý prožitek/zážitek, nějaké neskutečno, až řekl bych magično, magický prožitek.
Je to něco, co občas cítí i dospělý člověk, ale většinou jen jako nějaký záchvěv slabého větru. Něco co ve vás vyvolá husí kůži, stažený krk, někdy slzy. Bohužel dalším a dalším dnem, se tato schopnost snižuje, pokud ale není něčím udržována, nebo pokud si to nepustíte k sobě.
Stalo se vám to? Přišlo to a zatřáslo to s vámi tak hluboko, že se okolí změnilo. Ve skutečnosti jste se změnili jen vy sami. Uviděli a otevřeli jste dveře tam, kde by jindy nebyly.
Často trenéři v šachu (a asi nejen v šachu) s oblibou říkají, děti nedávají pozor, to jsou antitalenti, nic neumí, neváží si toho, při přednáškách zívají, vůbec je to nebaví.
Znáte to? Slyšeli jste to?
Každý z nás je jedinečná lidská bytost, se svými slabými i silnými stránky. Kolikrát je Pan Trenér ne šachista s tituly a vysokým elem, ale člověk, který otevírá dveře. Člověk, který se na děti dívá ne pohledem dravce, ale pohledem průvodce. Šachy, to je zahrada mnoha možností, stačí jen najít tu správnou cestu. Věřím, že skoro každé dítě se může radovat u/z šachovnice, jen mu ukázat kudy kam. A hlavně mu tu cestu vykreslit v barvách, ne ve stínech nudy a odporného drilu. Bavím se o dětech.
Pro malého Capu byl oním magickým zážitkem Pillsburyho vystoupení v simultánce na slepo v roce 1899. Zajímavá věc, když jsem nyní při psaní pomyslel na Pillsburyho, na jeho obrovskou osobnost/charisma, projela mi po těle "husina". Kdo ví, třeba to je jen zima z otevřeného okna.
Co viděl malý Capablanca? Génia, který hrál 16 partií na slepo, několik partií na slepo ve hře dáma a ještě do toho hrát partii whistu.
Capablanca: "Hra Pillsburyho mě zelektrizovala, a tak jsem s dovolením rodičů začal znovu chodit do Havanského šachového klubu." A nyní pozorně čtěte: "ani ne za 3 měsíce jsem získal 1. výkonnostní třídu."
Pan Pillsbury potáhl z doutníku a usmál se. Je to jen pouhá náhoda, že jsem zde a jeden kluk co mě dychtivě pozoruje se jednou stane...
Konec druhého dílu.
Robert Cvek
