A teď vás nechám samotné vychutnat si tuto čistou šachovou perlu! Pro ty, co to nechápou, tak jen naťuknu – hrozí mat na e5! Proč to tak bílý musí udělat? No protože věžovky jsou remiz, pěšcovky prohrané…Tak a teď se už opravdu v klidu kochejte…

Honza se na souboj s dlouhodobou oporou české reprezentace docela těšil. Se zahájením musel být určitě spokojen. Celkem bez nějakých větších problémů jako černý vyrovnal hry. Pak však bílá začala šlapat na plyn a předkládala k řešení stále těžší a těžší problémy s kterými se popasovat nebylo vůbec lehké. Pojďme se na to podívat (černý na tahu):

Zorientovat se v pozici a nalézt nejlepší tah je těžké. Jako nejlepší se totiž jeví na první pohled naprosto nevzhledné 17. - Va6. Je to však nutnost, protože po přirozenějším 17. – Vfd8? vzniká velký problém s vazbou jezdce na f6 18. Dxc5 dxc5 19. Sg5 ani se nedivím Honzovi, že vzniklou pozici vyhodnotil jako beznadějnou a zahrál zoufalé 19. – Sxc4? Je tu však ještě jedna zajímavá možnost, která dávala velké praktické šance na záchranu a to je oběť kvality 19. – Jd7! Černý má totiž postavenu skoro „nedobytnou pevnost…Uznávám, že by to na výhru bez jakéhokoliv rizika hrála jedině bílá, a hrát by to mohla velmi velmi dlouho. Černého by čekaly dlouhé hodiny utrpení bez protihry. No ale i tak si myslím, že remíza by mohla být udržitelná. No po tahu v partii bylo utrpení aspoň jen krátké – nějakých sedm tahů a Honza to byl nucen zabalit…

Martin proti silnějšímu soupeři za bílé zvolil téměř „neprůstřelný“ Colleho systém. Velice dlouho se manévrovalo v téměř rovné pozici. Černý však chtěl pořád něco víc než jen rovnou hru a tak šel na hranu rizika. Lehce svou pozici nadhodnotil a ve snaze něco konkrétního vyždímat se dopustil malých chybiček, které ho však málem dovedly na pokraj katastrofy. Martin sice velmi silný tah 23. f5 viděl, ale bohužel ho nevyhodnotil jako nejsilnější. Pak se sám dostal do problémů, které však ještě stačil vyřešit velice elegantním tahem 26. Vb1! Přesto se černému podařilo připravit do časové tísně Martinovi velice obtížně řešitelné problémy (bílý na tahu 31 tah):

K velmi těžké remíze vede při nedostatku času naprosto neviditelný silný tah 31. Ve8! Myslím, že takový tah v časové tísni ani nikdo není schopen hledat a vrhne se stejně jako Martin na jasné tahy 31. Vxe7+ Kxb8 32. cxd4 ale tu z „ničeho nic“ vzniká ještě větší problém – jak teď zadržet nebezpečného volného c pěšce? 32. – c3 správné je jediné 33. Ve1 a i když to není žádný med, tak se ještě hraje. Přišlo však slabší 33. Sd1? A to už bílý zvládnout nemůže. Taky se po 33. – Va2+ 34. Kf3 Vd2 35. Sb3 Vb6 rychle vzdal


Pilch Roman - Záleský Karel

Tato partie byla právem nejvíce probíraná v popartiové analýze. Hlavně její konec vybízel k nespočetné explozi různých nápadů. Ale pojďme postupně. Bílý zahrál sicilský gambit 2. b4 a s průběhem zahájení mohli být asi oba hráči spokojeni. V dalším průběhu sice černý pořád držel pěšce navíc, ale vůbec se mu nedařilo své figurky zkoordinovat a především třeba věž na a8 poprvé potáhla až v 31. tahu! Naproti tomu bílý měl všechny figurky ve hře a podařilo se mu zorganizovat velmi silný útok na černého krále. Pocitově to vypadalo na hození ručníku do ringu a zdálo se, že černý to přece nemůže vydržet a brzy dostane někde mat. Ale najít konkrétní vyhrávající varianty není u partie vůbec jednoduché a nebylo to jednoduché ani ve společné analýze. Navíc když vůdce černých figur je známý pes obranář. Prorazit jeho tuhou obranu není vůbec nic jednoduchého. Velice se diskutoval a rozebíral skoro každý tah po 30. – De8. Na černého by v tu chvíli nevsadil snad nikdo ani halíř, no jo ale přesto se pořád skoro nikomu v rozboru nedařilo najít vyhrávající pokračování. Samé remízy. Velice zajímavá pozice. Jak je vše složité si ukážeme na diagramu (bílý na tahu):

Tohle už přece opravdu černý král nemůže vydržet, říkáte si. Ale jak na to? Když chvíli zaváháte, tak se i černý dostane k různým šachům a je po naději. Toto nedokázal vůbec nikdo rozlousknout a garantuji vám, že to nedokážete ani vy! Jediný kdo to v mžiku dokáže vyřešit je počítač. Ten hlásí: pokud zde nevidíš 16 tahový mat, tak máš smůlu – všechny ostatní cesty vedou jen k remíze. No řekněte sami, dokázali byste takovou „jednoduchou“ úlohu vyřešit za šachovnicí? Vsadím se, že by to nedokázal nikdo. Není tedy divu, že partie nakonec skončila remízou. Pokud byste však přece jenom chtěli mermomocí ten mat nalézt, tak vám prozradím, že první tah musí být jedině 38. Vg6+ no a pak vám přeji hodně štěstí…

Zprvu oba chtěli zavléct soupeře do méně známých a málo hraných variant zahájení. Tato fáze se však více povedla bílému a dostal za odměnu velmi dobrou pozici. Z ní se mu však po výměně jezdců na g4, která černému docela ulehčila, povedlo vykřesat jen pěšce navíc. Ten byl však vykoupen dobrou kompenzací – bílý nedokázal včas dokončit vývin a černý měl aktivní figurky. Nakonec se Karel rozhodl raději pěšce vrátit, dostal se však i tak do nepříjemné koncovky, kde by na výhru mohl hrát jedině černý. Ten to však nenašel odvahu dále zkoušet a tak z toho byla pro nás dobrá remíza…   

Tento souboj byl jenom o větších herních zkušenostech bílého. Zahájení bylo černým sehráno naprosto v pořádku. Poté se však jisté komplikace hlavně na diagonále h1-a8 vynořily a Mirek se s nimi nedokázal vypořádat jinak než ztrátou pěšce. Vyměnilo se však aspoň hodně figurek a černý velice správně zamířil do dámské koncovky, ve které byla šance na remízu asi největší. Mít však velké šance na remízu ještě neznamená, že ji opravdu nakonec vybojuji. Bílý to hrál velice trpělivě a nakonec se přece jenom nějakých chybiček dočkal a své snažení pak dotáhl do vítězného konce. Škoda remíza tam někde visela opravdu hodně blízko…

Kristián ukázal, že se silnějšího soupeře nebojí už volbou zahájení 1. f4. Černý, jak se na toto zahájení sluší a patří, pozičně obětoval pěšce. Nepočínal si při tom však moc důrazně, takže za tuto oběť toho až zase tak moc neměl – snad jen, že bílý zatím nestačil zapojit do hry svého černopolného střelce a také i věž na a1. Chleba se lámal v této pozici (bílý na tahu):

Kristián opět prokázal, že se soupeře nebojí a pustil se s chutí do zápletek 12. Vxf6? tady to však nebylo úplně ono a raději se mělo hrát 12. Jxf6 nebo 12. Jxd6 bílý by tím ještě nevyřešil hlavní problém nedokončeného vývinu, ale aspoň by tím otupil útočné choutky černého další výměnou… 12. – gxf6 13. Jxf6 Sxh2+! právě asi tuto velice silnou repliku Kristián pravděpodobně přehlédl nebo nedocenil. Nyní už definitivně přebírá otěže zápasu černý. 14. Kh1 Dd8! opět zahráno velice silně. S bílým je zle nedobře – jeho král je velmi slabý. Navíc černému teď nádherně vyjde hezký závěrečný tanec s bílým monarchou…  15. Jxe8 Dh4 16. Df3 Sg3+ 17. Kf1 Dh1+ 18. Ke2 De1+ 19. Kd3 Je5+ Závěr partie hrál černý opravdu výborně! Přesto zaslouží i Kristián pochvalu za odvážný výkon. Dnes to sice ještě nevyšlo, ale příště možná bude zase lépe…

Pojďme se podívat na Třinecký šach trochu blíže a pak se třeba jen na chvilku trochu zasnít…

První co uhodilo do očí je obrovská role rodiny Sikorových. Babička dělala rozhodčí, táta s mámou hráli zápas a dcera se starala o on-line přenos. Dále je zde znát, že mají výbornou atmosféru v týmu a dobrou partu. To se poznalo třeba při jejich společném rozboru partií na chodbě. Kde se všichni, co dohráli, sešli kolem dvou šachových stolů (to u nás nebývá zvykem, tam každý, kdo dohraje, tak zpravidla hned pospíchá domů) a podrobovali společnému rozboru právě dohrané partie. Byla u toho ohromná legrace, ale taky i zdravá rivalita, hecování se a v neposlední řadě i kvalita nápadů. Prostě sdílená šachová radost.

Druhá je filozofie vydávání peněz – není pro ně důležitý postup do extraligy – to je už dnes totiž plně profesionální soutěž, kde pokud se chce klub udržet, je třeba vydávat opravdu velké peníze a to nejenom na náklady spojené s hraním (cestovné, ubytování, stravné apod.), ale hlavně samozřejmě taky na hráče. Hráč, který má být posilou na extraligu, tak se zpravidla musí šachem i živit a samozřejmě nebude hrát za čaj nebo kafe. Většina těchto hráčů nepochází ani z mateřského klubu (dokonce někdy ani z České republiky, protože co si budeme povídat, nabídka hráčů u nás není zase tak veliká a ten malý rybníček už je většinou dávno rozebraný ostatními kluby) a velké peníze, tak odcházejí někam pryč. Velmi se mi líbí, že v Třinci řekli, že takto to nechtějí. Že jsou spokojení s první a druhou ligou a ušetřené peníze dají raději na výchovu svoji vlastní mládeže. 

Třetí je třinecká šachová škola. Ta se opět z velké části točí kolem rodiny Sikorových, ale nejsou to samozřejmě jen oni, podílí se na tom více lidí. Je to o práci s mládeží ať už výukou dětí na školách či dokonce školkách, pořádání mládežnických turnajů, doprovod dětí na přespolní turnaje apod. Výsledkem je, světe div se, neuvěřitelný počet 350 dětí. Panečku s takovou potencionální šachovou základnou se zde o budoucnost opravdu bát nemusí! Je to nádhera, že v dnešní době, kdy je různých jiných lákadel všude plno (jako jsou například především počítačové hry, apod.), někdo dokáže pro šachy nadchnout tolik dětí. Opravdu klobouk dolů!

Když si to všechno trochu zrekapitulujeme a sesumírujeme, tak se můžeme velmi poučit i my. Dříve to bylo v uvozovkách trochu jednodušší – stačilo „sehnat peníze“ a klub automaticky šlapal. Bylo to způsobeno tím, že byla daleko větší členská základna a tak se vždy mezi tolika lidmi našel někdo, kdo byl ochoten pro ostatní udělat něco navíc. Dnes si myslím, že je však doba už trochu jiná. Samotné peníze už nestačí a nejsou alfou a omegou pro budoucnost klubu už jen proto, že lidí je málo…

1) peníze (těch nemusí být ani nijak moc, stačí tak akorát.)

2) aspoň malá skupinka nadšených lidí (nemůže to dělat pouze jeden člověk, protože s jeho odchodem by se vše zhroutilo)

3) výchova mládeže a to nejlépe masově už od škol nebo dokonce školek.

Nejdůležitější z nich je asi bod č. 3, protože bez něj nebude v budoucnu ani bod č.2 ani bod č.1

Pokud nebude klub stát na těchto pilířích, tak nemá budoucnost. Z tohoto pohledu na tom v Opavě nejsme zase úplně tak špatně, ale nemůžeme si na druhou stranu ani moc juchat. Třeba bez takového Karla Záleského by byl klub asi těsně před zavřením…

Podobně jako v Třinci i v Opavě máme jednu nejmenovanou krásnou šachovou rodinku. Navíc má Radek naprosto úžasný dar o šachu velmi poutavě vyprávět a schopnost nadchnout tím i ostatní. Toto je dar, který opravdu nemá každý… Můžeme jen litovat toho, že je v současné době přilepen doslova „mamutí silou“ někde úplně jinde než u svých milovaných šachů. Ale třeba toto mé plácání „nesmyslů“ bude mít do budoucna zajímavé efekty. Člověk nikdy neví. Znáte přece tu teorii „efektu motýlích křídel“, která říká, že i něco tak nepatrného jako je třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku postupem času vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa. Navíc se mi už něco podobného stalo…

Pamatuji si tu scénku jako by to bylo dneska. Zkusím si trochu zavzpomínat: Bylo nebylo a já jsem kdysi dělal kapitána družstva, už si ani nepamatuji jakého, možná to bylo béčko, nevím není to důležité. Moc se nám v soutěži nedařilo a na jeden zápas nám zrovna vypadl nečekaně jeden hráč. Bylo mi doporučeno pozvat místo něj, pro mne tenkrát naprosto neznámého člověka - pana Jedličku. Tak jo zkusil jsem to a ten pán kupodivu na zápas opravdu také přišel…No po pravdě řečeno - moc mu to šachově nešlo a docela bez nějakého velkého odporu svou partii prohrál. Já jsem byl tehdy hvězda jasná a tak jsme po zápase stáli venku před klubovnou a jen tak nezávazně o šachu tlachali. Bylo to někdy po „sametové revoluci“ a já jen tak plácnul, že si myslím, že podobně, jak to začíná být běžné i v jiných sportech, tak že se ani ty šachy asi bez peněz pořádně neobejdou a prakticky na nějaké slušné úrovni ani dělat nedají. Bohužel to s námi asi půjde dost z kopce, protože si nedovedu představit toho blázna, co by do šachu peníze dával a kór ještě k tomu do nějaké Opavy. Docela mne překvapila jeho odpověď „peníze nejsou problém“. Samozřejmě jsem si pomyslel něco o tom - no jo, hezké řečičky, ale skutek utek. Proč by tento člověk, co to moc ani neumí hrát, sponzoroval nějaké šachy? To nedává žádný smysl. Mávl jsem nad tím v duchu rukou a nechal to plavat. Ani nevíte, jaké překvapení pro mne bylo, když se pak tento pán opravdu znovu objevil a začal dokazovat, že do větru nemluvil…Po několik nádherných let jsem pak s úžasem mohl sledovat, co tento pán dokázal pro nás šachisty všechno udělat…

Bylo z toho nesmírně moc zážitků. Připomenu jen některé z nich – vzpomínáte, jaká radost byla postupovat z nižších soutěží až do extraligy? Jak jsme za to dostali nádherné klubové hodinky? Jak se hrála v kulturním domě Na rybníčku simultánka s velmistry? Jak jsme měli několikrát klubové soustředění na chatě? Jak se na ni hrály přípravné turnaje proti top velmistrům s překvapivě slušnými finančními cenami prakticky pro všechny hráče? Jak jsme spoluorganizovali tehdy u nás naprosto neznámý formát zápasu mezi Hráčkem a Širovem? Vzpomínáte i na tři extraligové tituly pro Opavu, poslední byl tuším v sezóně 2003/2004? Dalo by se toho napsat ještě hodně. Ale myslím, že to jako malá ukázka stačí. A pokud nás Josefe, tam nahoře ještě občas sleduješ, tak bych Ti chtěl vzkázat jedno jediné a pokorné: Děkuji moc!!! Nikdy na to nezapomenu!